Plné souhlasím. Krásný článek, který dobře charakterizuje SDS.

"...široká demokratická platforma..."
"...snaha pravice zvrátit poválečný vývoj..."
Tím opravdu myslíte období 1945-48?

To já nevím, z Vašich třech řádek se to nedá poznat. Buïte konkrétnéjší.

Vývoj v letech 1945-48 se přece nedá oddélit od událostí v únoru 1948. Oklešténí politické soutéže (povolené jen 4 strany), obsazení nejdùležitéjších resortù komunisty, stále flagrantnéjší zneužívání ministerstva vnitra, informací a zemédélství k provokacím (krčmáòská aféra, mostecká aféra, Demokratická strana na Slovensku apod.)...

Stále sice nevím přesné, nač se ptáte, ale zdá se, že mluvíme o tom samém poválečném období, kdy mohly jít do voleb jen strany, které vyvíjely v den 30. dubna 1946 činnost v zemi, kdy Némci žijící na území ŘSR neméli občanská práva. Rok po válce byla situace v Řechách opravdu daleko od néjakého myšleného ideálu demokracie. Nevím jak Vám, ale mné se to jeví jako tehdy přirozený dùsledek vzpomínek na první republiku a na protektorát.

Jsou véci, kterým se dnes mùžeme divit. I Petr Pithart je po padesáti letech fascinován tím, že nedostatečná svobodnost voleb v roce 1946 vétšiné zjevné nevadila. "Vétšiné téch, kteří si byli naprosto jisti, že jsou demokraty".

Vám se dnes zdá to doba málo demokratická, Lucie? Které zemé byly podle Vás v roce 1946 podstatné demokratičtéjší?

No, ptám se na to, proč se hlásíte k období, které má přímou spojitost s komunistickým převratem. Únor 48 nebyl néjakou revolucí, ale postupným uzurpováním moci, jež probíhalo, resp. díky pol. nastavení mohlo probéhnout v tomto období.
Když chválíte tyto roky, chválíte i systém Národní fronty (tzn. de facto systém vylučující parlamentní opozici), systém, díky némuž komunisté mohli ovládnout propagandu, bezpečnost, odbory atd., systém, který rušil samosprávu...

Myslím, že se na tu dobu díváte pohledem do zpétného zrcátka jako na stopy auta, které vedou do příkopu.

Historie samozřejmé nezná néjaké "kdyby", ale taky snad neuznává néjakou striktní determinovanost vývoje. Komunistický převrat byl imho jedním z možných scénářù, v tomto smyslu tady existuje hlubší souvislost. Hovořit o přímé souvislosti bych si já nedovolil. Vezmu-li Jugoslávii nebo Finsko, situace byla podobná (i když ne stejná) a vývoj probíhal jinak.

Pokud jde o Národní frontu a opozici, je dost velký rozdíl mezi NF před a po únoru 48.

Chválím-li tyto roky (45-48, 68), chválím je samozřejmé jen relativné vùči jiným.

Jaké roky chválíte Vy, Lucie?

Domnívám se, že je nezbytné se dívat na ony pomyslné stopy a zjistit, proč auto nakonec v tom příkopu skončilo. Špatné pneumatiky, ledová plotna...Podle mé byl systém NF špatný už před r. 48. Jakápak to je demokracie, když si "vyvolené" strany určují, kdo se mùže zúčastnit politické soutéže( právo veta každé z nich k povolení další strany - takto bylo de facto zpacifikováno voličstvo tradičních stran - agrárníkù a nar.dem.). Proč třeba nebylo povoleno kandidovat slovenské Demokratické strané v českých zemích? A to nebyla chyba jen Noska, který to promptné zakázal, ale i demokratických stran, jelikož se samozřejmé bály konkurence...
Případ Finska je určité zajímavý, ale když si vememe geopolitické priority + historické souvislosti, tak se dá říct, že možná únor 48 v ŘSR Finy zachránil, ponévadž Stalin by si už téžko mohl beztrestné dovolit další provokaci Západu.
A jaké roky chválit...asi ty, ve kterých je zaručena volná politická soutéž, oddélená justice a svoboda slova.
Ješté k tezi "...snaha pravice zvrátit poválečný vývoj..." - tomu fakt nerozumím...

Jsem rád, že jsme se při argumentaci ohledné Finska dostali k meritu véci - ke vlivu Sovétského svazu. Podívá-li se človék do minulosti, je tam vidét spousta podobných případù, kdy velmoc podpoří svou "pátou kolonu" k dosažení jejích partikulárních zájmù.

Problémem je to, co jsem citoval z Pitharta. V konkrétní dobé jsou si "přesvédčení demokraté" jisti tím, že se chovají optimálné.

Pro mne je podstatné, jsou-li v danou chvíli probíhající procesy legitimní, tj. mají-li podporu společnosti. Že se ta mùže mýlit, to je jasné, ale s tím se prosté nedá nic délat. Takoví jsme byli, jsme a budeme.

Nejsem historik a nemám ani po ruce zdroje. Vy to budete možná védét? Kolik lidí vhodilo v roce 1946 (!, ne 48) do uren bílé lístky. Rychlý sken na internetu mi dal jen svédectví o situaci v Mariánských Lázních:
KSŘ 2992 hlasù 47,0%
Národní socialisté 2112 hlasù 33,2%
Sociální demokraté 674 hlasù 10,6%
Lidovci 560 hlasù 8,9%
Bílé lístky 25 hlasù 0,3%
http://www.ml-listy.cz/clanek.asp?id_clanek=2910

Øekl bych z toho, že byli lidé s volbou spokojeni. Mimochodem, podíváte-li se na uvedenou stránku, jsou tam i údaje o volbách předchozích. Vypadá to, že nenémecké obyvatelstvo nebylo omezením stran zas tak příliš dotčeno. Ale souhlasím s tím, že to zrovna demokratické nebylo.

Mimochodem, máte-li informace o bílých lístcích celoplošné, rádi je zveřejníme.

Souhlasím s Vámi, že lidé byli s volbou spokojeni. Také vùbec nechci polemizovat o poválečném příklonu vlevo. A vliv bílých lístkù byl podobné marginální jako jste uvedl (českézemé: KSŘ 40,17, ŘSNS 23.66, ŘSL 20,22, ŘSD 15,58, zbytek - který se mi nechce počítat:-) - jsou bílé).
A zemédélci vlastné ani neméli néjaký dùvod "volit" bílé. Komunisti ovládali min. zemédélství a vnitra, pod jejichž patronát patřil Osidlovací úřad a Národní pozemkový fond, tzn. že v očích voličstva byli komunisti ti dobří, kteří jim néjaký ten pozemek přihodí - v jejich programu také byla zaručena podpora soukromým zemédélcùm a živnostníkùm. (Gottwald ne bezdùvodné prohlásil o téchto resortech "nikdy a nikomu je nevydáme"). Když si k tomu připočtete ovládané min. informací, skandalizování nekomun. politikù (také díky ovládané bezpečnosti - a tím i rùzným pardonùm kolaborantùm za křivá udání...). Ale tím rozhodné nechci říct, že komunisti vyhráli volby jen díky tomu; ale přispélo to...
Já si stále myslím, že politický systém, který je uzavřený, ve kterém není parlamentní opozice, a ve kterém je vzpříčení se libovùli jedné strany bráno jako rozbíjení národní jednoty, nemá příliš nadéjí na smysluplné trvání.

Myslím, že v první aproximaci budou naše stanoviska velmi blízká, ale teï hledáme naopak třecí plochy. Takže jako bývalý pedagog přeruším dvojzpév ješté společným akordem, že uzavřený politický systém nemá nadéji na smysluplné trvání, a říkám:

Nemyslím si nutné, že jediný zpùsob realizace demokratických mechanismù je existence parlamentní opozice. Myslím, že jsou možné i mechanismy jiné.

Klíčová pro demokracii je imho možnost lidí vstupovat kvalifikované do rozhodovacího procesu. To má dvé složky - vstup a kvalifikaci - a ty mají zase dál své nutné podmínky - svobodu slova, šíření informací, absenci strachu, vzdélanost, dovednost se rozhodovat... Nejen že to všechno musí být zajišténo, ale všechny ty parametry musí narùstat, lépe řečeno, lidé musí mít pocit, že narùstají.

Dále mám trochu problém s formulací "vzpříčení se libovùli jedné strany je bráno jako rozbíjení národní jednoty". Nevím, jak tomu přesné rozumét. Politici mají často tendenci (a KSŘ asi nebyla jiná) chovat se trochu populisticky, tj. říkat néco, co lidi chtéjí slyšet a co přitom pro né nemusí být v jejich dlouhodobém zájmu. "Jednota národa" byla po válce asi takové téma jako po listopadu 89 "návrat do Evropy". Prosté to podvédomé vétšina lidí chtéla. A tak nutné existovaly politické síly, které to použili proti tomu, kdo od "generální linie" odlišoval. Možná ale že svou poznámku trochu přeformulujete.

Správné jste vyjmenoval podmínky pro fugování demokracie. Ovšem konkrétnš v letech 1945-48 přece ony parametry nenarùstaly , ale naopak rapidné klesaly!
"Rozbíjení národní jednoty", "reakční politika", ale i Vaše "snaha zvrátit poválečný vývoj" - to jsou slova, jimiž reagovali komunisti na chabé snahy vzdorovat jejich libovùli (+ samozřejmé hrozby "mobilizací" zglajchšaltovaných odborù). Ale co hùře, tyto véty používala i nestranická média - samozřejmé ovládaná Kopeckého ministerstvem...
Já opravdu nechápu, v čem se Vám systém z let 1945-48 tak zamlouvá. Možná jen jako vzor, odhlédnuto od komun. zneužití? Ale i tak nevím, v čem je lepší než "klasická" demokracie?

Upřímné řečeno, nemám konkrétní data, která by objektivné kvantifikovala ony podmínky pro fungování demokracie v letech 45-48. Pokud je nemáte ani Vy, vypadá to na remízu.

To co se mi na téch letech zamlouvá, bylo přesvédčení a elán lidí, který dnes kolem sebe nevidíme.

Víte, zachovaly se mi písemné vzpomínky mého dédečka, kterého pak jako kapitalistického nakladatele a vydavatele znárodnili. Myšlenka socializace tehdy opravdové zachvátila nejen proletariát nebo nomenklaturu komunistické strany. Tu si Moskva nevymyslela, to tu opravdu bylo.

To co vidím kolem sebe i v celé Evropé dnes, je nezájem o véci společné, vidím kolem sebe umírající polis. A to mé štve, to mi véřte.

Určité to byla doba plná šancí. Tu pokazili právé tehdejší komunisté v ŘSR a bolševici v SSSR. Taková bohužel byla doba.

Ale ona ta data jsou známa - omezení politické soutéže je snad jasné, svoboda slova - o Kopeckém snad nemá cenu mluvit, absence strachu - v letech 45-48 naopak, strach se s absolutním komunistickým ovládnutím bezpečnosti stupòoval (znovu připomínám ony aféry a snahu zlikvidovat Dem. stranu na Slovensku + jiné). Podrobnéji o tom např.: Kaplan, K: Nekrvavá revoluce, Pét kapitol o únoru a další, Hanzlík, F.: Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc. Pro kratší shrnutí např. článek na www.strat.cz/Rexter/infor.php?id=13
Ohledné nadšení lidí, to absolutné nechci relativizovat, ovšem nevím, zda mùže sloužit jako absolutní kritérium, podle néhož lze hodnotit tu kterou dobu - v déjinách už byla bezelstná nadšení, která předcházela rùzným formám krutovlády...

Máte určité pravdu v tom, jak se chovala KSŘ v letech 1945-1948. Je jasné, že KSŘ nezačala páchát svá zvérstva až po celkovém převzetí moci. Připravovala se už v prùbéhu konce 2. svétové války. A nezapomínejme ani na ten tlak ze strany stalinského Sovétského svazu.
Co ale obdivuji na té dobé (45-48) je společenská a ekonomická připravenost, vùle a nálada lidí. Společnost byla naprosto připravena na přechod k lepší společnosti. Lidé si to přáli a byli nadšeni. Uvéřili KSŘ. Véřili v socialismus a chtéli si ho demokraticky budovat. Bohužel se KSŘ zachovala, tak jak se zachovala.

Souhlas! Ovšem při té nadšené náladé lidí je třeba také vzpomenout, že u mnoha z nich "vysublimovala" v patologické chování - zvérstva při odsunu, vyřizování si osobních či politických účtù při aplikaci retribučních dekretù - a nakonec i obecný souhlas při zpétném vyhlášení "generálního pardon" témto bohužel častým excesùm...

Víte, Lucie, žijeme jen jeden život, takže to podstatné je jeho kvalita. Včetné radostí a nadšení. Nejsem přitom žádným šiřitelem hesla "carpe diem" a po nás potopa, ale trochu mi s vékem začíná stále více vadit, když človéka kárají "Sice je to šedivý život, ale jdeme vstříc zářným zítřkùm" nebo "Ješté chvíli si budeme utahovat opasky a pak se odrazíme ode dna". A zářné zítřky a dno stále nikde.

Já myslím, že to podstatné je, aby lidi chtéli být aktivní, aby nepodlehli pocitu, že je zase nékdo tahá za fusekli. A že to má smysl, praštit toho tahajícího přes ruku. Optimismus a jeho vnéjší projevy je dùležitá véc. Minimálné dodává enegie. A s vybitými baterkami je to na kočku.

Přečetl jsem si ten článek, který jste udala, nemohu povédét, že prostudoval. Zaujal mne, ale mám z néj zvláštní pocit určité nesourodosti. Øeknu příklad:

Omezený počet čtyř stran v českých zemích nedal občanovi plnohodnotné právo kvalifikovaného výbéru z politických programù, neboť nereprezentoval dostatečné široce pluralitu názorù uvnitř voličské obce.

Podle tohoto návodu jsou USA jako vyšitou pretotalitní společností a kdokoliv, kdo si pohrává s myšlenkou na vétšinový volební systém, by mél být sledován jako "totalitátor". Ale jak říkám, prostuduji to pořádné.

Já nejsem takovou příznivkyní néjakého "hurá" nadšení - podle mé z neopodstatnéného nadšení a víry vzniká vétšinou kocovina - kterou zřejmé zažíváte i Vy z polistopadového vývoje. Mné se taky nelíbí spousta vécí, jenže v porovnání s léty 1945-48 je to skutečné čajíček. Nyní zažíváme korupci, lži, pomluvy - ovšem co je to proti tomu, když jedna strana poslala ministrùm jiných stran "pekelné stroje"? Když bezpečnost ovládaná onou stranou dávala gestapákùm pardon za křivá obvinéní předákù jiných stran? Vzpomnél jste USA - ačkoli tam existují jen dvé dominantní strany, pokus o zneužití moci znamenal očistu. A teï si to zkuste dosadit na předúnorová léta. KSŘ bezostyšné infiltrovala všechny strany - kam se hrabe Watergate...
Ohledné USA si nejsem tak jistá, ale mám dojem, že činnost jiných stran není zakázána (a v místních či státních úrovních snad mají i svou váhu(?)- a pokud se nepletu, tak i v prezidentských volbách s Clintonem a Bushem st. kandidoval Ross Perot...

Lucie,
píšete, že pokus o zneužití moci v USA mél za následek očistu. Máte na mysli Watergate? Nezlobte se, ale oboje poslední volby vyhrál Bush ml. - 2004 díky manipulaci s volebními stroji (Ohio) a 2000 díky podvodùm na Floridé, kde je guvernérem jeho brácha. To bylo zneužití moci jak vyšité a nic se nestalo, přestože bylo dost dobře prokázáno. (U nás o tom psaly Britské listy.)

zdraví
hank

Tento článek je nejkomentovanéjší, ale v lišté napravo ho v oddélení nejkomentovanéjších článkù nevidím. Není nékde chyba? Jen jsem na to chtéla upozornit.

Zobrazovač nejkomentovanéjších článkù je nastaven tak, že zobrazuje pouze články mladší 12 mésícù.

Viete aký je rozdiel medzi Demokraciou a "¾udovou demokraciou" ? (48-89) No taký ako medzi Kreslom a elektrickým kreslom !
P.S. Ač se lží ješte nežijem,jsme s pravdou rozvedeni (Karel Kryl)

Lidová vláda lidu či demokratická demokracie ? Jde o pleonasmus nebo terminus technicus ? Vnímáme-li rozdíl třeba mezi demokracií v starém Øecku, demokracií na počátku Novovéku a demokracií dnešní, proč nepřipustit i rùzné formy a stupné demokracie postkapitalistické ?
Lido-demo po válce mélo být nakročení k jiné kvalité a to nejen v sovétském bloku (např. Paříž, Øím, Athény) - tam všude se hledala cesta jak budovat demokracii lepší než ta předválečná, s využitím zkušeností lidové fronty.
Dopadlo to jak to dopadlo, ale srovnání roku 1939 a 1989 mi přijde hodné přitažené za vlasy. Dtto srovnání mezi pietním aktem a aktem....

**** Docházelo ke znárodòování velkého prùmyslu a bank, ne k jeho zestátòování - stát mél být pouhým správcem majetku všeho lidu.

Tohle tvrdili kommunisti po celou dobu existence.

***** za pokus skloubit myšlenku Marxovu s myšlenkou Masarykovou….

Tak uvazuji jestli maji nekde v blazinci dovolenou. Jak muzete skloubit myslenky cloveka ktery mluvit o diktature proletariatu s myslenkama demokrata?

Pane Lubeff-Sweden nebo jak se správné označujete, nehodnoťte Marxe, když z Vašeho textu vyplývá, že ho vùbec neznáte. Jinak byste védél, že diktatura proletariátu u klasikù (včetné Lenina)méla být jen nejvyšší forma demokracie, demokracie pro naprostou vétšinu, a diktatura jen pro malou menšinu, která by se případné znovu pokoušela tu velkou vétšinu zotročit. Naopak Masarykovi, při vší úcté, nevadil systém založený právé na tom zotročení vétšiny menšinou. Přes potenciál demokracie a humanismu, který byl do této osobnosti vložen, byl to konec koncù politik závislý na vùli vládnoucí třídy a musel respektovat určité limity.

Paní Lucie, máte sice řadu konkrétních znalostí historie, ale chodu déjin vùbec nerozumíte. V letech 1945 - 1948 probíhala revoluce - národní a demokratická.Své kořeny méla ve zradé české i slovenské buržoasie a její kolaboraci s fašismem. Proto přišla revoluční opatření, která k véci nepustila její nástroje. revolzuce není výlet, odehrává se minimálné na dvou frontách - je to boj o védomí a podporu lidí a současné mocenská opatření, která tomu napomáhají. Mocenský boj nevedli jenom komunisté.Vaše milované buržoasní strany nebyly o nic lepší a kdyby nebyly limitovány jaltskými dohodami a Amerika sem mohla takříkajíc "vlítnout", jako Britové do Øecka, buržoasní politikové by se vùbec neohlíželi na demokracii a vùli vétšiny obyvatelstva as dokázaly by té vétšiné rychle vyhnat z hlavy jakékoli myšlenky na socialismus a demokracii.Rozhodující bylo serychle dostat k vlastnictví výrobních prostředkù a zajistit si ho.Proto mocenské akty kiomunjistù před únorem nebyly nic mimořádného, i když tam byly i excesy. Ale bitvu o védomíé vétšiny komunisté vyhráli a únor byl maximálné demokratickou revolucí s masovou podporou. Jiná véc je, že už v období 1945-1948 začala krystalizovat budoucí vládnoucí třída řídícího aparátu, která pozdéji ovládla stranu i celou společnost a nastolila svou diktaturu a také promrhala podporu lidí.Ale o tom zase nékdy jindy.

"Paní Lucie, máte sice řadu konkrétních znalostí historie, ale chodu déjin vùbec nerozumíte."

To máte pravdu - a ani bych se nechtéla dožít dne, kdy bych tvrdila, že mu rozumím - mám k rùzným soudùm o "chodu" a "smyslu" déjin ponékud podezíravý vztah:-)! Ale přeci jen, v tomto konkrétním případé znalost byť jen základních faktù opravòuje zhodnotit Váš příspévek jako ponékud zavádéjící a eufemicky řečeno - nepřesný. Ovšem je možné, že na to pravé zhodnocení si budeme muset počkat až do doby prohlubujících se rozporù kapitalismu:-)

"Mocenský boj nevedli jenom komunisté.Vaše milované buržoasní strany nebyly o nic lepší a kdyby nebyly limitovány jaltskými dohodami..."

V Jalté se o Řeskoslovensku nemluvilo. Tam se přijala Deklarace o osvobozené Evropé a řešilo se konkrétné Polsko - s tím, že do prozatímní vlády budou kooptováni příslušníci domácího + zahraniční reprezentace. Stalin také slíbil svobodné volby - prý mohly být do mésíce. Jak to dopadlo, snad víte... Ona deklarace, resp. Jalta, tedy spíše žaluje na komunisty...
K porovnání předúnorového pùsobení komunistické strany a demokratických stran (ne, opravdu je nemiluji - na milostný svazek se stranou mi zřejmé chybí ta správná nátura:-) : myslím, že okolo toho se již točila debata před rokem.

"Ale bitvu o védomíé vétšiny komunisté vyhráli a únor byl maximálné demokratickou revolucí s masovou podporou. "

Každý máme zřejmé jiné představy o demokracii - ale přesto nevéřím, že by se do té Vaší vešly bombové útoky, vymyšlená obvinéní vùči Demokratické strané, monopol na bezpečnost a informace + jejich zneužívání, zákaz nekomun. tisku, podstrčené zbrané u nár.soc., zavírání a izolace politikù atd. atd.
Masová podpora...Takže velmi teoreticky: kdyby před pár mésíci, kdy se volební preference ODS skoro rovnaly výsledku KSÆ v roce 1946, ODS ovládla masmédia a represivní složky, a pak jich ( + "masové" podpory) využila k uzurpaci moci, bral byste to jako maximálné demokratický proces?

"Jiná véc je, že už v období 1945-1948 začala krystalizovat budoucí vládnoucí třída řídícího aparátu..."?

Až v téchto letech? Nebylo na to zadéláno jž mnohem dříve absolutním podřízením Moskvé?

"buržoasní politikové by se vùbec neohlíželi na demokracii"

Z čeho tak usuzujete? To se délo v západní Evropé? Byli popravováni političtí odpùrci?

soudruhu Hellere, trochu to máte popletený. Jestli nékdo kolaboroval s nacismem, tak to byli komunisté v dobé paktu Ribentrop-Molotov.

Važený priatelia, ono je to možno všetko úplne ináč. Existuje totiž spor o tom čo je to spoločensko ekonomická formácia.
JH: Společensko-ekonomická formace jako složitý, vzájemné provázaný, strukturovaný systém, ve kterém na sebe jednotlivé subsystémy dialekticky vzájemné pùsobí. Určující roli má výrobní zpùsob – dialektika výrobních sil a výrobních vztahù, výrobní vztahy (ekonomická základna) jsou určující vùči politické, právní, ideologické apod. nadstavbé, Nadstavba odpovídá charakteru ekonomické základny, ovlivòuje její vývoj, nemùže být libovolné zaménéna néjakou jinou nadstavbou, při takovýchto zménách se otřásá i ekonomická základna.
AS: Spoločensko ekonomická formácia je daná charakterom ekonomickej základne. Politická nadstavba nie je podstatná pri definícii spoločensko ekonomickej formácia. (Ekonomická základòa môže mať ¾ubovo¾ný typ politickej nadstavby)
Ak sa ukáže pravda AS potom Ste absolútne na nesprávnom ihrisku, pretože diskutujete o politickej nadstavbe a nie o ekonomickej základni socializmu - spoločenskom vlastníctve.
Andrej Sablič

Mimo téma: máte-li již dokončeno s J. Hellerem společné "memorandum", zašlete nám ho, ať ho mùžeme publikovat.

Protokol tak ako s ním obaja súhlasíme sa nemenil a zavesil som ho na záver minulej diskúsie k článku http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2006020501.
Andrej Sablič

Minule to bolo k diskúsii, teraz k článku.
SDS je asi jedinou politickou silou na území byvalej ŘSFR, ktorá si váži to čo dali svetu naši otcovia a vie aj prečo.
Nako¾ko ide o diskúsiu mám však malu pripomienku. Nekladol by som rovnítko medzi 1945-1948 a 1968. Prax 1945-1948 bola teoretický dokonale pripravená, rok 1968 bola živelná snaha bez teoretickej prípravy a preto by bola asi skončila tak ako glasnosť a perestrojka (rok 1968 bol jej predzvesťou), to znamena návratom ku kapitalizmu.
Andrej Sablič

Souhlasím s tím, že Pražské jaro 1968 by se postupné přeménilo v kapitalistickou formaci.
Jinak pane Sabliči, ruku na srdce, ale skutečné upřímné : Vy si opravdu vážné myslíte, že ve společnosti převažující společenské vlastnictví výrobních prostředkù mohlo být a i dnes mùže být (o budoucnosti teï nemluvím) propojeno klidné i s pluralitní politickou nadstavbou a s volnou konkurencí politických sil jako v kapitalismu ?
A znáte - snad kromé ŘSR 1945-8, první poloviny doby existence Izraele a možná sandinistické éry Nicaraguy - néjaký takový případ ?
O stabilité uvedených případù víme přece své - zakrátko buï skončila pluralita jako v ŘSR nebo skončila (u Izraele možná po delší dobé) ta převaha společenského vlastnictví ...

Som o tom absolútne presvedčený. Ak je spoločenské vlastníctvo (bezpodielove vlastníctvo všetkých občanov) absolútne nedotknute¾né a prístup štátu k nemu pod vše¾udovou kontrolou tak politické sily môžu súťažiť len o jeho správu, ale nie o tom kto ho bude rozpredávať či zneužívať k ziskom súkromného kapitálu. Naviac si myslím, že socializmus nie je zmes spoločenského vlastníctva a súkromného, ale plnehodnotné spoločenské vlastníctvo. Zmes znamená vždy priestor k nahlodavaniu spoločenského vlastníctva. Toto bolo v podstate vždy aj zarodkom k jeho likvidácii v prvopočiatkoch a február 1948 bol odpoveï ou na takuto snahu.
Historickou chybou bolo, že po totálnom zospoločenštení približne koncom 50-tich rokov sa spoločenské vlastníctvo nestalo nedotknute¾ným a politická scéna otvorenou.
Ïakujem za otázku
AS

Vážená paní Lucie, tohle se nedélá, vyzval jsem Vás k diskusi a Vy utíkáte z boje a vykrucujete se. Uveïte konkrétné, v čem je mùj článek zavádéjící a nepřesný. Velmi rád Vám ho zpřesním a nebo bude alespoò jasnéjší, v čem se lišíme. Rovnéž by mne zajímalo, proč bychom na zhodnocení vývoje od r.1945 méli čekat až na néjaké prohloubení rozporù kapitalismu, tyto rozpory se prohlubují neustále, kapitalismus méní formy, ale jeho podstata je už dlouho jasná. Vám snad ne?

"Rovnéž by mne zajímalo, proč bychom na zhodnocení vývoje od r.1945 méli čekat až na néjaké prohloubení rozporù kapitalismu"

To mél být jen pokus o zlehčení...:
Když je objektivní pohled na Lenina podmínén až tímto, proč ne období 45-48? Prameny a literatura sice existují - ale jsou možná ješté méné adorující než v případé VIL - takže by to byla elegantní výmluva...:-)

Pane Astreame, Vy jste mi neodpovédél na mou obsáhlou odpovéï smérem k Vám v diskusi nad článkem pana Sabliče. Já jsem byl velmi zvédavý na Váš názor. Nechcete-li s tím obtéžovat ostatní, pošlete to alespoò na mùj osobní mail.
A teï k Vaší otázce panu Sabličovi - ano, při samosprávném modelu společenského vlastnictví opírajícím se o trh a konkurenci samosoprávných podnikù mùže opravdu existovat nadstavba založená na politické konkurenci nejen stran, ale i dalších organizací a seskupení. Dovedu si představit např. volby do parlamentu, ve kterých o mandáty v dolní komoře soutéží nékolik stran, odborová kandidátka, kandidátka ekologických organizací, rybářù či třeba filatelistù. Strany by v téchto podmínkách byly spíše určité ideové kluby, které by buï samy kandidovaly nebo vysílaly své stoupence do kandidátek za jiná seskupení (pokud by v nich tito členové stran méli dostatečnou autoritu). To celé by vedlo k značnému oslabení úlohy profesionálních politických aparátù (viz dnes jejich role při nominacích atd.)
Podotýkám, že ovšem pochopitelné nesdílím nesmyslnou představu pana Sabliče o tom, že k určité základné mùžete přifařit jakoukoliv nadstavbu a že to, co se déje v nadstravbé, nemá nic společného s déním v základné.To je jen neznalost marxismu na strané pana Sabliče.
V případé skutečné socialistické společnosti (viz výše)by to už nebyla nadstavba z kapitalismu, ale nová organická nadstavba vázaná na samosprávnou (nebo třeba ješté i smíšenou, ale pod úrčující rolí samosprávného sektoru) základnu.
Samozřejmé, néco takového ješté ve společnosti nikdy nebylo, jde o prognózu.

Prosím Vás toto: "Podotýkám, že ovšem pochopitelné nesdílím nesmyslnou představu pana Sabliče o tom, že k určité základné mùžete přifařit jakoukoliv nadstavbu a že to, co se déje v nadstravbé, nemá nic společného s déním v základné" som nikdy nepovedal.
Ja hovorím, že socializmus môže mať ¾ubovo¾ný typ politickej nadstavby (diktatúru, pluralitnú demokráciu a pod. a to hoc aj s krá¾om v čele). Samozrejme to platí ak politická nadstavba bude chrániť a rozvíjať danú ekonomickú základòu.
Rakúsky cisári zlikvidovali feudalizmus a začali budovať kapitalizmus, komunisti v ŘSFR zlikvidovali v roku 1988 socializmus a začaki budovať kapitalizmus!!! Je potrebné viac príkladou z histórie?
Andrej Sablič

Ješté jste zapomnél pane Sablič na případ, kdy první tři roky budování reálného socialismu v Mongolsku (1921-4) probéhly pod politickou nadstavbou monarchie absolutistického vládce bogdgegéna - až když tři roky po revoluci umřel, tak vyhlásili "rudí bohatýři" Suchbátar a Řojbalsán Mongolskou lidovou republiku.

Jak vidno, pan Sablič zase udélal přemet a tvrdí, že nikdy netvrdil, že že v určité základné je možno přifařit jakoukoliv nadstavbu. Uvádím tedy citaci názoru pana Sabliče z našeho společného protokolu, který je vyvéšen u článku pana Sabliče:"Spoločensko-ekonomická formácia je daná charakterom ekonomickej základne.Politická nadstavba nie je podstatná pri definícii spoločensko-ekonomickej formácie (Ekonomická základna može mať lubovolný typ politickej nadstavby)" Tak co je potom Vaším názorem pane Sabliči? Víte vùbec co mluvíte? Pochopitelné, z Vaší právé citované teze vyplývá i Váš názor na deformace protosocialismu, za které podle Vás nemohla základna (společenské vlastnictví), ale špatná nadstavba. A dále z toho vyplývá další Vaše podivnost, že skutečné socialistická základna mùže mít libovolný typ politické nadstavby.
Nicméné z téchto Vašich kotrmelcù pro mne vyplynulo zpřesnéní Vaší představy o politické nadstavbé. Vy totiž také tomuto pojmu vùbec nerozumíte. Domníváte se, že nadstavba je jen jméno néjaké instituce, prapor, barva apod. Takže na tom vlastné nezáleží - socialismus mùže mít krále nebo bogdgégena, mùže tam být vedoucí stranou strana s názvem "komunistická" nebo "monarchistická" apod. Ono na tom nezáleží, protože základna je stejné néco jiného.
Ale to je úplné chybné pojetí nadstavby. Mohou tam být sice stejné prapory nebo panovníci nebo instituce, ale nadstavba má také vztahy. obsah a ten je jiný. Když rakouský nebo némecký císař uskutečòovali kapitalistickou politiku, třeba i proti feudálùm, tak v základné už byla buržoasie vedoucí třída a v nadstavbé méla tato buržoasie rozhodující politickou moc, císař už byl jen třešnička na dorté a s jinou náplní. i tak byly určité instituce a organizační formy nevhodné pro kapitalismus a byly odstraòovány. Totéž platí o Mongolsku ve dvacátých letech, byl tam sice bogdgégen, ale v ekonomické základné i v nadstavbé už hrála rozhodující úlohu nová třída řídícího aparátu v

Pán Heller, ja neprekvapujem. Každy z nás vidi spoločnosť svojimi očami a v tom je problém. Naïalej trvam na tom, že (Ekonomická základna može mať lubovolný typ politickej nadstavby)" ale to neznamená, že sa "navzajom neovplyvòujú", ako Ste mi to pripisal, preto som rebeloval.
Myslím si, že naš protokol je dobrý základ pre naše ïalšie dialogy, ale musíme ho rešpektovať. V otázkach ktoré sú v òom uvedené mali by sme rešpektovať (tým som nepovedal, že súhlasiť) názor toho druhého.
Osobne som ve¾mi zvedavý, aký bude Vaš postoj ku definícii GKKS.
S pozdravom AS

vyvážená z Ruska, takže kvalita nadstavby už byla jiná a také se už pomalu začínaly rušit nevyhovující instituce (moc klášterù apod). Takže ješté jednou pane Sabliči - politická nadstavba zahrnuje politické vztahy mezi třídami určitého charakteru promítající se v určité struktuře institucí a fixované určitou ideologií. Socialismus pochopitelné nemùže mít nadstavbu, kde by byla politická moc v rukou buržoasie, která si jen hraje na střídání politických stran. Tam musí být nadstavba opírající se o dominantní postavení pracujících v samosprávném vlastnictví, ze kterého pak vyplývá i jejich dominance v politických vztazích a institucích i ideologii. Přitom mùže být vrcholná pluralita, kdy se na politické moci a řízení podílejí rùzné skupiny pracujících.
Takže se více poučte z té historie, která Vám zřejmé moc neříká, stejné tak jako dialektika nebo teorie nadhodnoty.

Pane Astreame, na otázku tříd Vám odpovídám v té staré diskusi k článku pana Sabliče.

Vnitřní logika Vašeho uvažování, pane Hellere, je mi celkem jasná : jediné samosprávný model v základné dovolí to, co v protosocialismu ne a ne fungovat - politická pluralitu. Byly kapitalistické společnosti bez ní, byly s ní a navíc jak šel čas, téch pluralitních stále přibývalo. V protosocialismu ani náhodou.
Takže Váš závér je ten, že jen samospráva v ekonomické struktuře hegemonní vlastnické formy socialismu umožní stejnou situaci jako je v moderním demokratickém kapitalismu - panství pracujících vrstev nebude ohroženo, otázka politické moci bude pluralitné otevřena, ale otázka třídní moci bude rozhodnuta - vlastné shodným zpùsobem jako když panství buržoazie není dnes ohroženo, i když se plurálné střídají u moci všichni možní - dokonce třeba i ti, kteří jsou z hlediska vlastních dlouhodobých programù antisystémoví (komunisté).
Prosté jestli Vám dobře rozumím, tak samospráva má být tou socialistickou základnou, kterou není třeba uméle udržovat diktaturou, jako to musela uméle délat politická moc protosocíku, ale naopak přirozenou základnou, kterou žádné volby z třídního hlediska neshodí, i kdyby se jich na strané soukromého kapitálu účastnilo třeba třicet dramatikù, každý s třemi Nobelovými cenami za mír či literaturu nebo všichni olympijští vítézové z dané zemé dohromady, protože i ten zbývající soukromý kapitál by nemohl přemoci samosprávný sektor.... Jenom nevím, proč ten nejbohatší, nejméné nacionalistický, nejvíc civilizovaný, nejvyspélejší socialistický stát svéta s nejvzdélanéjšími pracujícími, které kdy (snad kromé ŘSSR a NDR) socialismus mél k dispozici, zvyklými, že nemohou chtít nemožnosti, totiž Slovenija, nerozvinul tu formální samosprávu do té reálné ... Proto si já myslím, že to bude výsledek ne předpoklad zmén - ta Vaše samospráva ...

Pane Astreame, bohužel nemám hlubší znalost juslávského samsoprávného systému. Na základé toho, co vím, si myslím, že hlavní příčinou, proč nefungovala samospráva v Jugoslávii byla ta, že byla do značné míry, zejména v téch vyšších patrech, formální a že stejné fakticky vládl řídící aparát a jeho politická složka, navíc ješté s tendencí k nacionalistické reglementaci, stranická byrokracie apod. Samospráva nemùže být až výsledkem zmén, zmény musí začít v ekonomice a musí vyrùstat už v lùné kapitalismu už proto, aby se vychovala nová třída samosoprávných vlastníkù. Současné s tím ale musí probíhat masový politický boj za demokracii a případné politické strany musí být v této aplikaci demokratických principù příkladem.

V databázi tohoto vebsajtu jsem nékde vidél článek od Šika asi z roku 1992, ohledné té samosprávy tam leccos bylo. Ať tak nebo onak já jsem na tom jen o maličko líp než Vy. To maličko líp se týká okolnosti, že mùj táta byl v letech 1969 - 72 šéfmontérem Továren mlýnských strojù na stavbé elektrického vybavení mlýnù v slovinské Celji a pak v srbském Šabci a o fungování "radnickevo sovetu" /tedy rady pracujících/ taky néco vyprávél, vybavuji si toho málo, občas to chválil, ale kritické připomínky, které k tomu systému mél, se pokud si vzpomínám bohužel netýkaly ani tak toho, že by byl systém néjak zvlášť formální, ale spíš toho, že byl nékdy až moc reálný, nebyl podložen psychologií vlastnického podílu, nestabilita manažmentu dráždila hlavné západní partnery a nebyl součástí síté, se kterou ovšem Vy počítáte. Jednou nám domù psal néco v tomto smyslu:
"... 30 km odtud jede továrna na kachličky na plný výkon a tady budujou sousední cihláři další, protože jejich radnický sovét najal ředitele-dobrodruha, který tak hezky mluví o néjakých kontaktech v jižní Francii, ale co bude po téchto jednostranných zakázkách to nikdo neví. Lubo Kresl /to byl néjaký jeho slovinský kámoš, navštívili jsme ho jednou cestou na Západ/, který je člen sovetu, říkal, že to bylo divadýlko ..."

Pozdéji to ješté vylepšili, protože na samosprávu převedli i dílenské provozy, říkali tomu základní organizace sdružené práce, ale to bylo pozdéji, to už jsem se doslechl od toho Kresla v roce 1980, když jsme cestou na Západ u nich s bráchou, mamkou a tátou u nich přespali. Hodnotili to dost skepticky.

Pane Sabliči, dobře jsem si přečetl Váš text a odpovédél jsem Vám ne ze zásady, ale proto, že Váš výtvor nepovažuji za hodný toho, aby se zúčastnil skutečné odborné diskuse. Přes všechny Vaše řeči je to jen silné překroucený a zmršený marxismus. Kdybyste totiž chtél vytvořit vlastní hodnotný systém, musel byste se kriticky vyrovnat se systémy jinými, zejména s marxismem, o který se opíráte. Vy se ale s marxismem vyrovnat nejste s to, protože mu prosté nerozumíte. Nékteří z téch, kteří Vám fandí a kterým se nelíbí moje jistota, by se méli vžít do pocitù odborníka, který má dobře prostudovanou určitou odbornou literaturu a kterému přijde néjaký laik, který ty knihy ani nečetl, vykládat, co tam ti autoři napsali a že je odmítá. Jen ve společenských védách se tohle považuje za naprosto normální. Mùj zpùsob diskuse s panem Sabličem se mùže zdát urážlivý proto, že já pana Sabliče za partnera v odborné diskusi prosté neuznávám. Každý, kdo by si přečetl opravdu Marxe, mi musí dát za pravdu. V diskusi nejde o ideologii, ale o znalosti a neznalosti.
Z tohoto dùvodu odmítám se vyjadřovat k pomotaným interpretacím mých komentářù u pana Sabliče, zejména k tém jeho hříčkám se základní školou počítání, nebo výstupy na néjakou horu apod. Nicméné považuji za pozitivní, že pan Sablič už přestal tvrdit, že opravuje Marxe a uznává, že se na néj vykašlal. Dodávám - aniž by ho četl a rozumél tomu, co čte.
Abych jenom nenadával – tak nékolik perel pana Sabliče. Marx prý stanovil jako základní buòku kapitalistické společnosti soukromé vlastnictví. Kdyby pan Sablič četl kapitál, tak by védél, že to tak není. Soukromé vlastnictví mùže být i vlastnictvím malovýrobce v prosté zbožní výrobé- tady se žádné nadhodnota nevyskytuje a nevyskytuje se tu ani zisk, malovýrobce prosté sméòuje hodnotu svého zboží za hodnotu (množství společensky obvyklé práce) zboží jiného. Základním výrobním vztahem kapitalismu je kapitalistické soukromé vlastnictví, za podmínek, kdy se zbožím stává

i pracovní síla oddélená od výrobních prostředkù a kdy je kapitalista nakupuje za jeho cenu (hodnotu pracovní síly),ale toto zvláštní zboží má schopnost vytvářet nadhodnotu.
Ale teï si uvédomuji jednu véc – kde se vzala páné Sabličova „základní buòka” – zase od Marxe, protože Marx tento výraz používá pro zboží, kteroužto kategorii používá jako výchozí při výkladu celého ekonomického systému kapitalismu. Přes tento jev na povrchu se dostává k podstaté, kterou je základní výrobní vztah (viz výše). Ale to se nedá vysvétlit v mailu, to se musí číst v Kapitálu, je tam tomu vénováno hodné stránek, které plné platí i dnes.
Další z úplných blbinek pana Sabliče (jen namátkou) – zisk prý méní výrobek ve zboží – ve zboží se výrobek méní, když je vyrábén pro trh a musí překonávat překážky dané existencí soukromého vlastnictví. Zisk se objevuje až tehdy, když je do zbožního obéhu vtažena i pracovní síla, která výrobkùm přidává nadhodnotu.Zisk je tedy částí nadhodnoty.
Marx sice píše o tom, že zboží je hieroglyf, ale sám tento hieroglyf v Kapitálu rozluštil, což si pan Sablič už nepřečetl. Atd. Atd.
Ale teï musím pana Sabliče taky pochválit, došlo mu, že zboží musí být jak v kapitalismu, tak v socialismu, jenže už nedokázal udélat pro socialismus tu analýzu, kterou udélal Marx pro kapitalismus, a dojít od této základní buòky, jako jevové formy, ve které se vyjevuje socialistický výrobní vztah k tomu vztahu samotnému. Tady už je ovšem rozdíl mezi protosocialismem a skutečným samosprávným socialismem. V protosocialismus je výrobek stále zbožím, protože ve společnosti je nedokonalé zespolečenšténí (jsou překážky dané podnikovým jakoby vlastnictvím apod.), do jisté míry zbožím je i pracovní síla), ale celý obéh zboží a vyjevování jeho hodnoty zprostředkují přímé direktivy řídícího aparátu, celý ten zákulisní proces, kde se střetají dílčí vlastnické funkce složek řídícího aparátu i oklešténé zbožné penéžní vztahy. Takže je to chaos, hodnoty nejsou jasné, ne

Takže je to chaos, hodnoty nejsou jasné, není jasná motivace apod.
Z tohoto ekonomického chaosu pak logicky vyplývá velká úloha politiky, nedemokratičnost této politiky, a všechno to další – rozhodné to nejsou jen néjací náhodní souputníci, jak tvrdí pan Sablič. Pokud jde o skutečný samosprávný socialismus, zboží tam rozhodné je, protože je tam vlastnictví samosprávných kolektivù jako základní výrobní vztah. Ale politickou ekonomii tohoto socialismu ješté nemáme. Néco jsem k tomu sice napsal, ale je to jen začátek. Když se do toho nebudou plést neumételové typu pana Sabliče, tak se to možná časem dá dohromady.
V tomto komentáři jsem nerespektoval doporučení Milana Neuberta, abych nebyl na pana Sabliče tak ostrý. Protože on je konec koncù pánem nad stránkami, tak z toho vyvodím pro sebe patřičný závér – končím s diskusí, která v případé pana Sabliče je naprosto neplodná, a ponechám mu dostatečný prostor k rozvíjení jeho pseudoteorií. Jen ješté odpovím panu Astreamovi, který mél, jako obvykle vécné připomínky Panu Jindřichovi vzkazují, že v rozporu s tvrzením mnohých pozdéjších autorù, kteří se snažili Marxe rùzné cupovat a překrucovat, Marx vytvořil teorii krize v Kapitálu a Grundrissech. Ani Marxovy, ani své vlastní teorie nepovažuji za dogma, o némž se nemùže pochybovat. Nemám jenom rád překrucování Marxe od neumételù.

Pane Astreame, stručná reakce na Vás. Ujišťuji Vás, že nejsem ničím spoután a Marxe se snažím tvořivé rozvíjet právé v otázkách teorie pracovní hodnoty. Tvrdé trvám na tom rozlišení druhu příjmu v protosocialismu, dokonce jste mne vlastné přivedl až k tomu podílu na nadhodnoté. Pokud jde o ovéřitelnost hypotézy - musela by se udélat politicko-eklonomická analýza vycházející z mé metodologie. Ale na to já už síly nemám.Hájím celkem neprostupné Marxovu teorii o hodnoté pracovní síly v klasické podobé až do doby, kdy se objevuje védecká práce. Podle teorie mého kolegy Petra Gočeva už tam začíná určitá renta daná zvláštním quasimonopolním postavením védecké práce. Pak tento vývoj prokračuje dál. Prosím Vás nalistujte si o pár stránek dál článek Franty Neužila, jehož jsem spoluautor, teï zrovna si nevybavuji přesný název myslím Řlovék jako fixní kapitál atd., který bohužel na stránkách SDS nevyvolal vùbec žádnou diskusi - tam se témi otázkami zabýváme. Až si to přečtete, mailujte mi, já Vás mail zachovám v tajnosti, přísahám. Diskuse bude rychlejší.
Zdravím a přeji uzdravení.

paní Lucie tu vedla před lety spor s panem Neubertem (SDS) a Hellerem (KSŘM). A zdá se, že se tento spor jakoby opakuje - viz debata pod stanoviskem komunistù z roku 1990.
Nehnula se za tu dobu historiografie a nebo se nehnuly politické zájmy ? Vidél jsmem dnes na primé npana fiulipa jak říká, že se KSŘM nemá za co omlouvat. jisté - tehdy neexistovala a to, že gottwald formálné dodržel ústavní rocedury uznává i takový P. Tigrid.
Ale je to to podstatné ? Jestli komunisté argumentují volbami v roce 1946 - jak by asi dopadly další volby kdyby byly svobodné ? Akční výbory byly mimořádný nástroj zglajšaltování NF (chudák Erban) ale nebyly výbory OF a občanské komise v roce 1989 totéž ?
Ony se rùzné ne hrovan košer zpùsoby vpoltic epoužívaly a používají ... a tu poltickou pravdu mají vítézové. Z hlediska filosofie déjin jde lae o néco jiného. Únor = revoluce = společenský vzestup. A tady chybí bilance bývalého režimu.
Jasné že byly prùsery, jáchymov, justiční vraždy, ale i ta blbá normalizace buzerující lidi i za normální názory. Byli ale také sociální jistoty pro ty nejchudší a dostupnost celé řady vécí se zvýšila.
SSS (pro neznalce svétová socialistikcá soustava) vázala agrsivitu imperialismu a nutila západ k posulování sociálního státu. Byl tento režim od začátku civilizační ztrátou a nebo se definitivné nehodil až pro etapu VTR a úsvit postindustriální společnsti ?
SDS vidí Únor jako pokus, limitovaný jaltským rozdélením Evropy a jakobinimem starých bolševikù. Otázkou je, zda by pražské ajro mélo v téchto limitech néjakou šanci a zda bylo už zralou alterantivou stalinismu.

Možná by bylo dobré podívat se na jádro tehdejšího sporu. Myslím, že nebylo v tom, zda byla tehdejší doba téhotná myšlenkou zespolečenšténí. To jsme se snad shodli. Lucie argumentovala, že už v dobé 45-48 se společnost a její hlavní aktéři (včetné KSŘ) nechovali dostatečné demokraticky, že už jen pro tuto nedostatečnou demokratičnost nemá smysl hovořit o néjakém "nábéhu" k demokratickému socialismu.

Řeskoslovensko podle mne ovšem splòovalo podmínku dostečné kapitalistické rozvinutosti - nemyslím jen ekonomickou základnu, ale i nadstavbu, což se ostatné ukázalo v předvečer války. Poválečný problém podle mne spočíval v tom, že se vytvořily sféry vlivu a na jejich hranici si velmoci pohrávaly s jednotlivými menšími státy a vstupovaly přímo či nepřímo do jejich vnitřního vývoje.

Z tohoto pohledu a navíc z nedemokratické podstaty KSŘ, budované jako ilegální, polovojenská organizace, byl asi další vývoj po roce 1948 předurčen. Druhý scénář (při vyšší inteligenci "demokratických" stran) mohl spočívat v politickém rozdrcení KSŘ a vyvedení zemé z vlivu SSSR - nemyslím ale, že toho mohlo být dosaženo demokratickou cestou.

Rok 68 mohl mít šanci, kdyby přišel o néco pozdéji - nutnou podmínkou podle mne bylo, že by zažehl proménu Sovétského svazu. Že by tedy zažehl "svétovou revoluci". Samotné Řeskoslovensko nemélo asi šanci.

ani puč ani vítéství, nýbrž pokus, který zdegeneroval. Chápu snahu zachránit socialistickou ideu, ale když nevyšel ani ten 68, tak nakonec by v té Evropé byl přitažlivéjší ten sociální stát. Když ten demokratický socialismus (Neubert) pořád néjak nejde pro jakobínský bolševismus (Mikeš).
Výrobní síly rozvinuté, demokracie ve psí ... takže to nakonec asi podle vás rozhodly ty Stalinovy divize číhající na hranicích okupační zony v Némecku, Rakousku, ale i v Polsku. Sojenectví se SSSR v té dobé nezpochybòovali ani ministři v demisi (velvyslanec Steinhartd řekl dost jasné, že kvùli nim USA do války nepùjde).
Takže co je tou socialistickou inspirací ? Lucii vadí i ta Národní fronta a zákaz prvorepublikových stran - kolaborace se jim ale prosté nevyplatila, lidé po nich neplakali. Pùvodní Národní fronta mylsím nebyla tou po roce 1948 opírající se o jednotné kandidátky, zatímco tzv. reakční elity národních socialistù i sociálních demokratù byly v exilu.
68 byl jistým oživením, ale ne už šancí - a s tím zážehem v SSSR ? No jeslti se to přátelství Gorbačova a Mlynáře nepřeceñuje. Pohy v SSSR byl zpùsoben néčím jiným - kde je dnes Gorbačov a kdo jsou noví mocní v současném Rusku.

"Takže co je tou socialistickou inspirací ? "(E.T.)
Velmi správná otázka. Za pár let bude 100. výročí říjn. rev. Kde je svét po stoleté zkušenosti? Jak bytelný systém dokázal stvořit? Řím je to, že ve volbách v evropských zemích dosahují "levicové" strany slabých výsledkù, přesto, že tu jsou specializovaní a vysoce vzdélaní teoretici na všechny možné -ismy? Délají si z toho srandu? Nebo živnost?
Ptejme se teoretikù: proč tedy drtivá vétšina nevolí socialismus?

Historiografie existuje. Nekrvavá revoluce vyšla v r. 1990, Pét kapitol u Únoru v roce 1997. Jenže asi se moc nečte...Kaplan byl komunistický historik, který v 60. letech připravoval podklady pro rehabilitační komise apod. I dnes v rozhovorech říká, že zùstal socialistou. Vycházely dílčí studie ve sbornících a časopisech, letos vyšla práce Veberova.
Ta paralela s rokem 89 - snad si stačí připomenout dùsledky obou převratù. Ješté tedy pro srovnání, co tomu předcházelo na přelomu 47/48.
Spor o úpravu platu státních zaméstnancù. Drtina (nár.soc.) navrhoval ze státního rozpočtu vydat 6 mld., Dolanský (kom.) 3mld., kompromisní Majerùv (soc.dem.) návrh 4,5mld. Přes nekomun. žádosti o dohodu Gottwald přistoupil k bojovému hlasování - 15 hlasy byl přijat Majerùv návrh. Zápotocký reagoval tím, že si odbory najdou cestu, jak prosadit své požadavky a vyhrožoval sjezdem závodních rad (vše předem dohodnuto s Gottwaldem).
Spor o pozemkovou reformu, resp. definitivní úpravu pozemkového vlastnictví. Zde nešlo přímo o reformu, ale o to, kdo ji bude provádét (zda sám ministr-tedy komunisté). Nekomunistické strany požadovaly po špatných zkušenostech revizní komisi, v hlasování všichni kromé komunistù pro. 11.2. 48 se schází zemédélský parlamentní výbor, aby vydal rezoluci proti ministru zemédélství (nebot ten dal pokyny k soupisu pùdy i uchazečù o pùdu podle zákona, který parlament ješté neprojednal, o néjaké komisi nemluvé). Na předchozí prosby výboru o osobní účasti ministra vzkázal Smrkovský: "nemá čas mlátit s vámi prázdnou slámu" (rezoluce výboru záminka pro sjezd rolnických komisí).
čepička coby ministr vnitřního obchodu bez projednání vlády nařídil likvidaci soukromého velkoobchodu textilu (předtím bylo na jeho pokyn zaváženo do skladù zboží, načež hned se dostavovala kontrola - zboží nebylo zaknihováno. Následovaly kampané o šmelinářích atd.)
Drtina navrhoval k prošetření bezpečnostních afér ministerskou komisi na MV, navrhoval pro objektivitu i na svém minister

Drtina navrhoval k prošetření bezpečnostních afér ministerskou komisi na MV, navrhoval pro objektivitu i na svém ministerstvu spravedlnosti. Gottwald: "My s žádnou komisí nesouhlasíme a souhlasit nebudeme."
Situace na Slovensku - de facto celoroční snaha (1947) zničit pomocí provokací, výroby "spiknutí", demisí sboru povéřencù Demokratickou stranu.
Problém s NF byl v tom, že každý projev nesouhlasu komunisté hned halasné ventilovali na veřejnosti jako reakčnictví, zaprodanství, snahu o rozbití jednoty národa, o pravicový zvrat. Nekomunisté se proto snažili předcházet bojovému hlasování, po kterých následovaly komunistické kampané (vzhledem ke Kopeckého ministerstvu velmi dùsledné). Systém NF v neposlední řadé udélal z parlamentu stafáž...

Pojïme od historie a teorie ke konkrétní praktické činnosti. Na www.pdemokracie.ecn.cz je návrh Občanské ústavy. Jaké k ní jsou připomínky?

historie je orpavdu náš učitel. S dùvéryhodností levice souvisí to jak je schopná si sama uajsnit v čem byla v minulém režimu chyba. Pokud admin uizná za vhodné, mùže ten text tzv. občanské ústavy zde umístit a zájemci tam mohou vesele diskutovat.
Téma února už odeznívá, ale za rok tu bude znovu - byť nekulaté výročí. A historická fakta jsou dùležitá i pro ty rozumnéjší kolem KSŘM. Ústavní procedura řešení tehjdejší vládní krize je fakt, ale faktem je také problém liodvých milicí a potlačování opozice za každou cenu - tj. problém uznání sporné legality nékterých krokù.
A úplné nejvážnéjší je odnocení minulého režimu.protio tak citlivá reakce na nštastné spojení protireformní demonstrace s Únorem. Ta enshciopnost vstřebat hustoprický fakt deformací aprohry minulého režimu zarazila i levicové orientované lidi. Proto má historie smysl - ostatné neluví právé levičáci tak rádi o védeckém socialismu ?

Proč se poučovat jen z té dřívéjší historie? Co třeba protiústavní kooptace poslancù při puči v roce 1989? Kooptovaných, kteří vytvořili sametovou nomenklaturu a tendují k politickému oligopolu (tzv. pravice ODS a lidovci) tzv. levice (ŘSSD a perspektivné zřejmé Zelení) se už 19 let jaksi nemùžeme zbavit. Každý, kdo se buržoazní pseudodemokracii a privatizaci vzpírá je tvrdé a bezohledné ostrakizován.
A co třeba jmenování soudcù na doživotí, co to má společného s mocí, jež pochází z lidu? Heslo Vítézný listopad by bylo aktuálnéjší a poučnéjší, nemyslíte?

rok 1989 je přeci také historie - a je absurdní se tváířit, že historie začala až před 18 lety. Tohle ustrašené mlčení o vlastní historii komunisty znedùvéryhodòuje.
Počátkem 90: let ybla otevřenéjší. Také by tehdy. let byla nemyslitelná tahle konmsomolská akce za vítézný únor. Tehdy bylo jasné, že takovéhle akce jbyx byla jen cestou do izolace.
Tahkhle vznikají obavy aby tehdejší distance netála a se zneužitím naivity téch nejmaldších nehrozila renesance stalinismu. A čím více se budou takovým debatám vyhýbat, tím tyabvy budou vétší.

Kdoví, jestli zmizelé poslance v březnu 1948 taky nahradili néjakou kooptací ?
Na téch pár mésícù to stejné asi nemélo cenu ...

Základní informaci o Občanské ústavé máme na našich stránkách z roku 2004:
http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/hzpd _pdp.htm

Ale asi nebude nic bránit v tom, abychom se tématu vénovali šířeji a s možností přidávat komentáře (slabina starého webu SDS)

Před 60 lety došlo v Řeskoslovensku v návaznosti na proces prohlubování národní a demokratické revoluce k zásadnímu politickému zvratu, který se stal východiskem i součástí revolučního procesu vzniku první historické formy socialismu. Současným vládním garniturám je toto výročí vítanou příležitostí k rozvíjení kampané nejen proti KSŘM, ale i proti myšlence socialistické alternativy ke kapitalismu.

V této kampani se angažují zejména ti, kteří chtéjí co nejvíce zdiskreditovat myšlenku, že kapitalismus nemùže být koncem déjin, jediným možným a véčným společenským řádem a že lidé mají nezadatelné právo humánní demokratickou cestou tento systém překonat. Současným vládnoucím vrstvám jde o moc a zisky a k jejich zachování patří snaha co nejvíce zmanipulovat široké vrstvy, aby nepochopily podstatu problému.

Kampaò proti Únoru 1948 se především snaží vnutit do védomí lidí myšlenku, že nešlo o ústavné provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanù, ale o pouhý mocenský puč. Antikomunisté se snaží zastřít fakt, že KSŘ v této dobé byla na rozdíl od svých protivníkù spojena s životními zájmy širokých neprivilegovaných vrstev, aktivné je prosazovala a všemožné mařila snahy zbohatlických vrstev strhnout politickou moc do svých rukou. Právé tato skutečnost jí přinesla úspéch a jejím oponentùm zaslouženou porážku. KSŘM se hlásí k revolučnímu základu Února 1948 a vysoce oceòuje práci a obétavost generací budovatelù první formy socialismu, které se na prosazení této cesty a následném rozvíjení jejích pozitivních stránek podílely.

KSŘM se již při svém založení omluvila všem tém, kterých se bezprostředné dotkly nedostatky i tragické deformace, které se v prùbéhu první formy socialismu projevily a které myšlenku socialismu ochudily a poškodily.

KSŘM má zájem na objektivní analýze historické formy socialismu před rokem 1989. Taková analýza mùže přispét k podpoře a v perspektivé nakonec i uskutečnéní nové, demokratické a humánní podoby socialismu.

N

ano, zajímavé je srovnání tohoto stanoviska se zde již zveřejnénými stanovisky komunistù k 42. výročí a k 50 výročí (tj. z let 1990 a 1998). K zenužití moci bezprostředné po únoru stále nic. No asi tu analýzu "ochuzení" nechají na jiných.
Jestliže v roce 1990 méli komunisté ješté sílu říkat stalinismu stalinismus, tak teï již mohutné vyvažují své kionzervativní křídlo a oceòují budovatelské úsilí a na to, že ten režim prohrál na celé čáře zapomnéli.
Je to samozřejmé jejich problém, ale úlitba médiím, tím, že opatrné připomnéli i omluvu všem tém, kterých se néjak dotkly deformace, pùsobí v celém kontextu jako úlitba. Opravdu hledí vpřed a ne vzad ? K minulosti spéjme zpátky je text písné a ne program.
Ale zas jedno výročí je zanámi a lidi zajímá asi víc prakticjké sociální otýázky než propletence bývalé oficiální ideologie.

Nevracíme se zpét k překonanému, hledíme společné s lidmi vpřed, k sociálné spravedlivé společnosti 21. století.

Ale právé KSŘM svým hodnocením se vrací k minulosti tím, že říká, že se hlásí k revolučnímu základu Února a k tomu, že byl prý zcela ústavné provedený.
No jestli chtéjí historii minulého režimu analyzovat jak uvádí, už aby začali - protože na dotaz v čem bude ten nový socialismus jiný, demokratický než ten minulý by méli znát odpovéï.
A to včetné faktu vyzbrojování sil vlastní strany (LM) či zatýkání lidí z opozice. jasné že budou názor na tuhle véc vždy rùzné, ale méli by alespon ctít fakta. Jinak nebude jejich sjezd ani bolševizační, ani modernizační ale zmatený.

Je úžasné, jak v dobé, kdy je vytunelovaná republika zatažena do ilegálních tažení po celé planeté, inflace roste, banky v okolí krachují, v lidech roste nespokojenost a Topolánkové vládé dùvéřuje již jen malinký zlomek občanù, má nékdo starosti s dávno rozpušténými Lidovými milicemi.

Edvard Beneš: „ODSUN NEMCÙ Z ŘESKOSLOVENSKA”, vydalo nakladatelství Dita v roku 1996.
O politické cesté do Washingtonu máj 1943
Stejné jsem mu vyložil (pozn. Rooseveltovi), že je mi jasno, že budeme se Sovétským svazem sousedit, a to že bude mít jistý vliv také na naši vnitřní politiku i ve smyslu budoucího našeho vývoje sociálního a hospodářského. (str. 42)
Z projevu v Humenném 3.dubna 1945
„Provedeme nové pozemkovou reformu a budeme usilovat o to, aby pùda dostala se do rukou téch, kteří ji sami oddélávají. Pùjde o provedení rozsáhlého sociálního zákonodárství, které dá základ nové sociální struktuře státu. Stát bude veden na bázi plánovaného hospodaření a dle toho budou zbudovány příslušné instituce.” (str. 131)
Z projevu na Staroméstském náméstí v Praze 16. kvétna 1945
„Bude třeba dat nový ráz našemu hospodářskému a sociálnímu životu republiky, připravovat nové plánovaní prùmyslové a zemédélské, nové plánovaní a rozvoj kulturní, ….” (str. 139)
Rozhovor s Francouzským novinářem 1.srpna 1945:
„(…) Mluvé o hospodářských problémech, pravil prezident, že se uskutečòuje projekt znárodnéní prùmyslu a velkých podniku, jenž se bude vztahovat na dopravní společnosti a téžký prùmysl, například na Škodový závody, brnénskou Zbrojovku a dále na karlovarská zřídla.” (str. 149)
Projev na Pražském hradu 15. prosince 1945:
„A konečné to byla jedna z otázek nejdùležitéjších: Otevřít brány ke zméné sociální a hospodářské struktury naší národní společnosti ve smyslu socializačním, jak výše byla nastínéna jako čtvrtá nejdùležitéjší kategorie problému, jež povalečná doba musí řešít. (…) znamenají pro nás nesporné velikou a opravdovou revoluci proto dobé dřívejší:” (str. 164)
Projev v méstském divadle v Kladné 24. března 1946:
„Vytváříme nový hospodářský a sociální řad, k némuž nacionalizace prùmyslu je nesmírné dùležitým začátkem.” (str. 167)
V Topo¾čiankách 8. září 1946:
„Řeši a Slováci, si budeme sami budovat svoji samostatnou a nezávislou, jednotnou a nedél

„Řeši a Slováci, si budeme sami budovat svoji samostatnou a nezávislou, jednotnou a nedélitelnou, demokratickou a sociálné spravedlivou republikou.” (str. 178)
V Mladé Boleslavi 8. října 1946:
„(…) sociálné, provést dùslednou politickou, kulturní, hospodářskou a sociální demokratizaci a současné dojit k vysokému mravnímu uvédoméní u každého národního příslušníka, že jsme k tomu mravné bezpodmínečné nucení; hospodářsky: soustředit plody národní práce a hospodaření k povznesení životní úrovné každého jedince a celého národa bez vzájemného vykořisťovaní jednoho občana druhým;…” (str.180)
Projev na Pražském hradé 5.kvétna 1947:
„Jde-li o pomér k Némcùm a o naši bezpečnost, jdeme a pùjdeme s Rusy a se Sovétským svazem vždy a bez výhrady; jde-li o kulturní život, jsme Evropany, jsme nikoli jen s Východem nebo jen se Západem, nýbrž s Východem i se Západem současné; jde-li o sociální a hospodářskou orientaci, zménili jsme touto revoluci naši strukturu a v této pokrokové linii zùstáváme a zùstaneme, neboť, jak je známo, v politickém a historickém vývoji se hodiny zpét dáti nemohou nemá-li to přivést do rozvratu celý národ. (str.198)
>>>Řo k tomu dodať? Február a diktatúra bola len pragmatická ochrana nastúpenej cesty a žiadna revolúcia. Diktatúra chranila aj nastup kapitalizmu v minulosti, teda nič nové pod slnkom, probl0mom bolo je trvanie.
Nepochopili sme Svätopluka ani Beneša tak sa nečudujme že žijeme izolovane v chaose a spoločensko morálnej depresii.

"Řo k tomu dodať? Február a diktatúra bola len pragmatická ochrana nastúpenej cesty a žiadna revolúcia."

Ta nastoupená cesta přeci nesméřovala k socialismu stalinského ražení. Pár shrnujících vét Karla Kaplana: "Poválečný politický systém byl postaven na koalici Národní fronty. Nekomunistické strany a prezident stále považovali koalici za potřebnou, užitečnou, ba osvédčenou a nadále s ní počítali. Chápali ji nejen jako základnu pro politické dohody, ale také jako prostředek k udržení komunistù na demokratické cesté...Podstatné přitom je, že lidové demokratickou koalici tvořily dvé síly s naprosto rozdílným, ba protichùdným pomérem k existujícímu režimu i ke koalici samé. Zatímco nekomunistické strany usilovaly o udržení stávajícího režimu, o zachování Národní fronty a o rovnoprávné postavení všech jejích členù, komunistùm, nejsilnéjšímu z koaličních partnerù, šlo o zménu režimu, k čemuž jim méla posloužit právé Národní fronta, o nastolení svého mocenského monopolu, což znamenalo konec lidové demokratické koalice, a o vyřazení dosavadních koaličních partnerù z politického života jejich likvidací jako samostatné politické síly...Příčinou rozkolu ve vládé, její neschopnosti se dohodnout a hlubokých rozporù v koalici či jejího rozpadu nebyly názorové rozdíly, béžné mezi koaličními partnery v parlamentné demokratických systémech, ale hrozba uchopení moci jedním z nich."

"...Za únorových událostí jsem se rozhodl, zcela svobodné podle vlastního uvážení, setrvati ve svém úřadé, ačkoli jsem nesouhlasil na žádné strané s formami, jichž bylo použito. V konfliktu názorù, stran a osob chtél jsem zabránit rozdélení národa a boji mezi jeho složkami...Byl jsem vždy a jsem demokrat a socialista...Konstatuji však, že nékteré články ústavy jsou takového obsahu, že moje svédomí a mé přesvédčení o demokracii i mé pojetí lidských a občanských práv mi brání vysloviti s nimi plný souhlas..." (koncept abdikačního dopisu, kvéten 1948)

"Byli jsme dva kroky od hrozné propasti občanské vojny" (po únoru J. Smutnému)

"Lžou všichni bez výjimky, to je společný rys všech komunistù, zejména ruských. Mou nejvétší chybou bylo, že jsem do poslední chvíle odmítal véřit, že mne Sta1in chladnokrevné a cynicky obelhal, jak v roce 1935, tak pozdéji, a že jeho ujišťování mné i Masarykovi bylo úmyslným a cílevédomým podvodem". (dopis exilu, 14 dní před smrtí)

Vážení přátelé, nemohu si pomoci, ale KSŘM se včerejším prohlášením dostala za hranici ústavnosti. Jako polehčující okolnost mùže sloužit to, že se jednalo o reakci na vyznamenání skupiny Mašínù premiérem Topolánkem. Ale faktem je, že to prohlášení je za hranicí ústavnosti. Proti pojmenování onoho období jako pokusu o první historickou formu socialismu nic nemám, to je véc názorù, stejné tak ocenéní budovatelského úsilí, ale jde mi o tu pasáž:"KSŘM se hlásí k revolučnímu základu února 1948..." Jaké revoluční základy února 1948 mají komunisté na mysli? To by méli představitelé KSŘM vysvétlovat možná u soudu. Lidové milice a akční výbory? To ale nemá co délat s parlamentní demokracií.

Vážení kolegové, jsem nucen, ač nerad, kostatovat, že kolega Diskutervas se zřejmé dostal ZA HRANICI ÚSTAVNOSTI, neboť Ústava Řeské republiky i v současné suboptimální podobé garantuje svobodnou soutéž politických sil a svobodu slova. Diskutervas jedné z parlamentních politických stran tyto svobody svévolné suspenduje a ve svém příspévku implicitné vyzývá k omezení zmínéné svobodné soutéže, právné garantované.
Vážení kolegové diskutéři, podobné začínal v Némecku nacismus! Nejdříve likvidoval komunisty, pak sociální demokraty, aby nastolil vládu jedné strany a jednoho vùdce, který v závéru své kariéry masového vraha ve státnické pozici odméòoval vyznamenáními další sériové vrahy. Nepřipomíná vám to cosi z naší současnosti? Jaký je vlastné váš postoj k vyznamenávání bří Mašínù a spol.?

Milý Wasisdasi, otázka po Mašínech je jednoduchá. Vrazi se nevyznamenávají, ale trestají. A to plné rozumím tomu, že se nékdo postaví režimu se zbraní v ruce a že to nemusí být automaticky terorista nebo bandita. Pokud ovšem použije zbraò POUZE proti ozbrojeným složkám.

Pokud jde o Diskutervase a jeho výrok, k tomu tři poznámky:

1) Diskutervas se nemùže dostat za hranici ústavnosti, protože jako fyzická osoba požívá práva svobody slova. Takovou svobodu politická strana NEMÁ, takže Vaše "převyprávéní" není v pořádku.

2) Přesto s Diskutervasem nesouhlasím, že KSŘM hranici ústavnosti překročila. Společné s ním však soudím, že se KSŘM ve svých názorech dlouhodobé k takové hranici posunuje. Mné osobné více vadí, že je v téchto okrajových otázkách nejasná, že vzbuzuje otázky (např. kterou Diskutervas položil). Považoval bych např. za otevřenéjší, kdyby jasné povédéla, jaké ústavní zmény navrhuje.

3) Kruhem se dostáváme na konec Vaší poznámky: byl bych opatrnéjší při používání pojmu "nacismus", opravdu bych ho používal v podobných diskusích jen zřídka. Diskutervas by mohl (a oprávnéné) použít Vaší metody "převyprávéní" a příjít s textem, který by začínal: "Podobné začínal v Řeskoslovensku komunismus ...." Máte ovšem právo psát u nás, co chcete. Tak hezký den.

Vrazi se trestají... Tak proč je ŘR vyznamenává, občane Neuberte, který jinde tvrdí, že vlády mají bojovat s tím špatným v nás? Proč to špatné v nás naopak pozdvihují na úrovò hrdinskho činu?? Je potom ŘR ješté právním státem???
Pokud jde o Diskutervase a vaše tři poznámky:

ad1) Sdružování fyzických osob v politických stranách nemùže být podle zatím platné ústavy na újmu jejich právùm a svobodám garantovanch Listinou práv svobod, jež je nedílnou součástí ústavního pořádku ŘR. Netuším proto, kde jste sebral, že politická strana NEMÁ požívat práva svobody slova. Mùžete odkázat na néjaký právní předpis, o néjž své ponékud absurdní tvrzení opíráte?

ad2) KSŘM podle Vás hranici ústavnosti nepřekročila, ale k hranici se svými názory posunuje... Jakými názory, konkretizujete je. A dále je ústava posvátný, nedotknutelný text, nebo pouhý politicko-právní produkt, který povyšuje vùli vládnoucí třídy na zákon a mùže být jinou třídou legitimné zménén?

ad3) Proč byste byl opatrnéjší v používání pojmu nacismus, když určité výroky a také chování státních představitelù a jejich nohsledù evidentné vykazují znaky nacismu? Viz např. citace Mirka T. - Náš den přijde. Bude noc dlouhých nožù.
No a nakonec skutečné dochází k vyznamenávání krutých, bezcitných vrahù, čímž se obloukem dostáváme na začátek, kde jste připustil, že vrazi se mají trestat, NE vyznamenávat! V ŘR je to ale naopak. Co s tím budete délat občane Neuberte? Co když pùjdete s výplatou pokojné domù, a náhle Vás néjaký zfanatizovaný mladý neokonzervativec prosté podřízne a zdroje preemptivné odebere - vždyť chcete socialismus! Identifikované zlo všech zel, kterému je legitimní stavét se na odpor, pokud možno všemi prostředky a hned v zárodku!! Bude slavný a třeba ho ješté vyznamenají.
No a nebo vaši SDS, které jste před chvílí upřel i svobodu slova, ministr Ivan L. prosté rozpustí. A vy zřejmé budete muset mlčet, vždyť svobodu slova jste sám sobé upřel.

Tak to spolu probereme, občane Vasisdasi, postupné:

Řeská republika Mašíny nevyznamenala. Předseda vlády si vytvořil Řestnou plaketu a jejím předáním Mašínùm vyjádřil svùj extrémní politický názor. Stydím se za svého předsedu vlády. Ale s otázkou, zda ŘR je nenbo není právní stát ta véc sama nemá co délat.

ad1) Listina práv garantuje práva občanù, ne právnických osob. Nevím, co je to právné svoboda slova politické strany. Skoro se mi chce opakovat Vaše slova a zeptat se, "kde jste pro své absurdní tvrzení sebral" podklady?

Quazipráva politických stran jsou naopak v ŘR dost ořezána zákonem o politických stranách, dokonce více než je tomu u stran "na evropské úrovni" v rámci EU.

ad2) Udélejme to obrácené. Podívejte se na postoje KSŘ (KSŘM) k únoru 48 - stačí od prosince 1989 do dneška. Opravdu nevidíte žádný posun?

Ale jinak, pokud jde o ústavu, není to pro mne ABSOLUTNÌ žádná posvátná kráva a úsilí o její zménu je 100%né legitimní. Proto jsem napsal, že bych zveřejnéní takového návrhu uvítal.

ad3) Používat termín "fašista" nebo "nacista" pro ideového protivníka bez rozmyslu je kontraproduktivní. Já bych s tím šetřil jako se solí. Opravdu se chcete mermomocí chovat a mluvit podobné jako ti, s nimiž principiálné nesouhlasíte?

No a nakonec na závér: ani SDS samozřejmé nemá žádnou svobodu slova. A svou i Vaši budu hájit, i když s Vámi třeba nebudu souhlasit. Mné spíš vadí, jak véci říkáte, než co říkáte.

S ocenéním skupiny kolem bratrù Mašínù nesouhlasím. Udélali dvé véci, které udélat neméli. O případu nevím néjaké vétší podrobnosti, ale vím, že zavraždili svázaného (i omámeného?) policistu, což se prosté ani ve válce nedélá, a přepadli poštovní vùz (či podobné?), aby se dostali k pénézùm a přitom zavraždili človéka - civilistu. Myslím, že Mašínové rozhodné nezaslouží žádné ocenéní! K tomu dalšímu. Ústava samozřejmé zaručuje svobodu slova a svobodnou soutéž politických stran. Zároveò je však v pořádku, že jsou zakázány strany, které se chtéjí dostat k moci násilím a které se chtéjí chovat násilné a v rozporu s lidskými právy. Nejsem právník, ale předpokládám, že v podobném duchu ústava hovoří.

Píšete: Ústava samozřejmé zaručuje svobodu slova a svobodnou soutéž politických stran. Zároveò je však v pořádku, že jsou zakázány strany, které se chtéjí dostat k moci násilím a které se chtéjí chovat násilné a v rozporu s lidskými právy. Nejsem právník, ale předpokládám, že v podobném duchu ústava hovoří. Konec citátu.
Vojín Kotas má dotaz: Která strana se chce podle Vás dostat k moci násilím, chová se násilné a v rozporu s lidskými právy?
Máte na mysli tu pravicovou Národní stranu, či jak se jmenuje (vede ji bývalá poradkyné Bankovní rady Řeské národní banky ing. Edelmanová), která zakládá Národní gardy? Nebo kterou?

Národní strana se svou Národní gardou je dle mého názoru obrovské zlo a nebezpečí pro společnost. Zrovna dnes jsem četl, že se tam hlásí bývalí vojáci a policisté, kteří mají být veliteli. No hrùza! Je potřeba Národní gardu rozprášit co nejdřív! Není možné, aby tu vznikaly takovéto ozbrojené jednotky politických stran, bez ohledu na to, o kterou stranu se jedná. KSŘM nic takového nedélá, ale na druhou stranu se hlásí ke své zločinné minulosti.

KSŘM se podle mne hlásí poctivé k minulosti komunistického hnutí. KSŘM ale není KSŘ, lidé, kteří páchali pře 89. jakékoliv zločiny s jakoukoliv stranickou knížkou v kapse (mimochodem národní frontu si vydupaly ostatní strany, ne komunisté) mohli a méli být po právu potrestáni. Za jejich případné nepotrestání a využívání ve službách nového režimu nesou odpovédnost veřejní činitelé tohoto režimu, nikoliv opoziční KSŘM. Tito lidé se ostané vétšinou k minulosti příliš nehlásí. KSŘM drží kontinuitu cílù hnutí - společenskou emancipaci, při diskontinuité prostředkù. Hrozbou pro občanskou společnost není KSŘM ani v nejmenším, spíše jsou to rùzní přebéhlíci a poturčenci horší Turkù, Turci prominou, je to takové staročeské pořekadalo :-))) Mnozí se sdružují v Národní gardé a Edelmanovou před volbami přijal i Topol.

Patřím k tém, kdo si myslí, že KSŘM chce opravdu navázat na to nejlepší v minulosti. Jenomže aby byla v té dialektické dvojici kontinuita-diskontinuita vérohodná, nejde se přece hlásit jen ke kladùm a ne k záporùm. Tady nejde o problém viny, za kterou mél být nékdo potrestán, tady jde o podání dùkazu, že jsem tu minulost strávil a že za podobné situace přijdu s jiným, lepším řešením.

A pak je tu mimochodem ješté jeden spor. Společnost stále tlačí KSŘM k néjaké pofiderní omluvé za minulost a ta se zase - také zcela pofiderné - hájí tím, že ta omluva padla již v roce 1989. Platí to, co jsem napsal výše - buï dédictví en bloc přijmu, nebo se ho vzdám.

Abych předešel néjaké nejasnosti - SDS svùj dédický podíl přijala.

"Společnost stále tlačí KSŘM k néjaké pofiderní omluvé za minulost a ta se zase - také zcela pofiderné - hájí tím, že ta omluva padla již v roce 1989."(Neub.)
Pane Neuberte, když já se pořád při slovech "pofiderní omluvé za minulost" a při četbé knih např. A. London: Doznání a J. Fojtík: Špion vypovídá pravidelné opupínkovávám a mívám špatný spánek. A to se mi zhoršuje při čtení zprávy, že se ksčm omluvila a že je vše v pořádku. Také se mùj stav zhoršuje, když vùdcové jako p. Filip a p. Ransdorf mi tvrdí, že únor a podobné aktivity jsou ústavní. Škoda, že při hovoru o ústavnosti února jim na mysl nepřijdou ti zemřelí při výsleších. Dokud nenajdeme společný úhel pohledu, nenajdeme společnou pravdu. Do té doby budou mít pravdu všichni: Mašínové, skini, nacionální socialisti, Stalin, Reicin i Komunisté typu p. J. Seifert před r. 1929. Ale Zemé je jedna, lidská společnost je jedna a tak pravda s hlediska občanské společnosti, čekám, je také jedna.
Ješté mné napadá, že ksčm se k omluvé má tlačit sama ale né k pofidérní omluvé.

tak jsem po nedélním obédé sedl ke slovníku a hledal co je to vlastné pofidérní omluva. A víte že to vùbec není jednoduché ?
Tenhle divný český patvar (pofidérní) je používaný nejčastéji ve vznamu podivný, ale etymologicky je prý odvozen od latinského perfidius, tj. vérolomný.
Jde tedy o omluvu pouze nepřesvéčivou, či nepřesvédčivé, vlažné užívanou a nebo jde o omluvu neupřímnou, úskočnou ?

Musím se smát - když jsem napsal příspévek se slovem "pofiderní", také jsem POTOM podíval do slovníku a porovnával se svým chápáním toho slova. Pro mne znamenalo "pochybný, nejasný", ani ne snad "neupřímný, úskočný".

Chápu, že pro -ika jsou ale všechny významy takové, že ho pofiderní omluva nemùže uspokojit. Pro mne zase není podstatná omluva jako taková vùbec, ale jasné prohlášení, že určité chování nepřipadá v úvahu "never more".

no poctivost a politika - nevím nevím. Ale nékde jsem četl, že v KSŘM je víc jak 90% členù KSŘ. Otázkou je kolik z nich opravdu pochopili tuhle distanci od KSŘ. Já by řekl, že téch co pochopili, že jich není až tolik - téžko říci. Opravdových aktivních extremistù tam snad opravdu moc není, přímá hrozba to tedy není - ale ten gulagový stalinismus mají nékteří ješté trochu za nehty a to kupodivu nejen ti nestarší ...
Nejsem členem ani SDS (sem si chodím jen pokecat, čtu i HaNo a jiné), tak snad mohu rozebírat jinou stranu. Oficiální stanoviska KSŘM vždy opatrné vyvažují tu povinnou distanci. Ale mnozí se k minulosti hlásí často a vehementé - jako živou vidím paní Semelovou, jak káže, že se není za co stydét a i jiní líčí minulý režim v co nejrùžovéjších barvách - např. Filipùv protikandidát na předsedu pan Grospič. Nedélal by to, kdyby to mezi členy netáhlo.
Ale teï si jdu radéji poslechnout našeho premiéra na ŘT.

Mašínové udélali chybu. Např. katolík se ze zločinu vyzpovídá a je mu odpušténo. Ksčm se omluvila a chce, aby jí bylo odpušténo. No a Mašínové by se také méli omluvit, aby jim bylo odpušténo. A nebo vyzpovídat. Třeba se odpušténí dočkají dříve než ksčm, protože mají na svédomí méné obétí než ksčm.
"Zároveò je však v pořádku, že jsou zakázány strany, které se chtéjí dostat k moci násilím a které se chtéjí chovat násilné a v rozporu s lidskými právy."(Diskuterv.)
- - Ano, je v pořádku, byla-li zakázána ksm. Jenom je nejasné, je-li ksčm néco jiného než ksč, protože tam jsou z velké části titíž lidé a "starého psa novým kouskùm nenaučíš". Zeptáme se např. na Ksčm Praha 1 tamnéjší šéfky, třeba už po oslavách "Vítézného února" troch vychladla. Nebo třeba p. Exnera, to je asi také znalec.

pro objektivitu - KSŘM určité není jen ta Semelová a Exner a KSM je i de iure samostatný subjekt. Ale starým psùm uř ponékud otrbnulo a k posunu oproti počátku 90. let vùči minulosti tu řekl bych opravdu dochází, v tom má M.N. pravdu.
Ne mimo hranu ústavnosti - jsou minimálné opatrnéjší než ponékud splašení členové KSM, kteří by slovné likvidovali brožoasii raz dva (tady pozor, ve všerejší MFD říká Topolánek, že by šla KSŘM ješté zakázat). Kéž by to nebyla jenom opatrnost.
Diskutervas ale otevřel otázku, která souvisí s hodnocením února a má význam i pro dnešek. Jak je to s demokratickou legitimizací sociálních revolucí ? Násilné rozvracení režimu by jisté bylo protiústavní, zvýšení stupné práv a demokracie lidí by ale šlo chápat jako legitimní.

Ješté bych rád néco poznamenal k diskusi níže o tzv. samosprávém socialismu. Nékdo tam psal o "bezpodílovém společenském vlastnictví". Opravdu véříte, že toto mùže fungovat? Možná to mùže fungovat v rodinném hospodaření mezi manželi, ale určité ne v rámci podníkù. Je nutné, aby byl odpovédný vlastník, přičemž samozřejmé vlastnictví mùže být státní, soukromé či kombinované. Ale opravdu si nedovedu představit, jak by kolektiv všech zaméstnancù rozhodoval o investicích, přijímání a propoušténí zaméstnancù (tedy spoluvlastníkù) a dalších provozních i strategických záležitostech. A mél by stejný počet hlasù inženýr jako uklízečka? Navíc i nížeji je psáno, že dané samosprávné podniky by si normálné konkurovaly a tržné se chovaly. Opét by tedy docházelo k akumulaci kapitálu, a to nerovnomérné akumulaci. Nejednalo by se tedy opét o kapitalismus? Samozřejmé, že ano, s výjimkou toho podniku samotného, kde by existovalo ono bezpodílové vlastnictví získaného kapitálu. To k jakým by pak docházelo sporùm a intrikám při jeho nakládání si radéji ani nepředstavuji. Samozřejmé jsou i modely socialismu, které řeší jak hospodařit bez soukromého vlastnictví výrobních prostředkù. Například Enrico Barone, autor díla Ministerstvo výroby v kolektivistickém státé, naznačil možnost, že trhy mohou fungovat podle teorií Walrase a Pareta (tedy optimálné alokovat omezené zdroje) nejen v kapitalistickém, ale i socialistickém systému. Podle néj pro dosažení tržní rovnováhy není soukromé vlastnictví nutné, je třeba pouze mít volnou tržní tvorbu cen, dát lidem volnost v nákupech spotřebních statkù (nikoli kapitálových - pochopitelné) a vázat odmény managerù socialistických podnikù na zisky podnikù. Jinými slovy jde o to, že základní ekonomické otázky "co vyrábét, jak vyrábét a pro koho vyrábét" by byly řešeny přes poptávku spotřebitelù. Další model představili Lange a Lerner - model smíšeného tržního socialismu. V ném bylo soukromé vlastnictví zachováno v drobném prùmyslu a zemédé

...a zemédélství, kde je účinná konkurence. Vedle toho by existoval socialistický sektor, řízený plánovacím úřadem, který by stanovoval ceny kapitálových statkù a užívání pùdy, míru čistých investic a pro odvétové a podnikové managery závazná pravidla. Ale je samozřejmé otázka, jestli by toto fungovalo. Protože plánovací úřad nemùže mít veškeré potřebné informace a situace na trhu se méní každým okamžikem.
Rád bych upozornil, že kapitál nejsou pouze stroje, pùda, budovy, ale také talent, schopnosti, vzdélání, tedy lidský kapitál. A na ten Marx úplné pozapomnél. A i předtím zmínéné modely tržního socialismu se rozhodné neodvolávají na Marxe, o teorii pracovní hodnoty ani nemluvé. A i ten lidský kapitál se dá investovat a získávat z néj výnosy. Já jako sociální demokrat (myšlením, nejsem člen žádné strany) se hlásím k myšlence sociálné spravedlivé společnosti. Jde o určité sociální cíténí spočívající v tom, že respektujeme, že ne každý se rodí se stejným talentem, schopnostmi, bohatstvím a že každý nemá stejné šance. Jde o to zajistit lidem určitou rovnost šancí. Jak pak s nimi každý naloží, je véc druhá. A samozřejmé, jde také o zajišténí určité dùstojnosti i tém nejchudším z nás. O tom je podle mého názoru sociální stát. Ale určité sociální ohledy bere v potaz i rozumná pravice. Myslím si, že lpéní na společenském vlastnictví výrobních prostředkù za každou cenu, je hloupost.

Společenské vlastnictví výrobních prostředkù je úhelným kamenem levicové hospodářské politiky. Prokázalo již své přednosti nejen teoreticky, ale i prakticky - viz srovnání výsledkù SSSR a Brazílie, nebo Bulharska a Filipín v období mírové soutéže státù s rozdílným společenským zřízením.
Zpochybòovat společenské vlastnictví je samozřejmé možné, ale na politické mapé se tak posunujete spíše k středu. ostatné deklarujete, že je Vám blízké soc.dem. hnutí, které je podle společenských védcù skutečné zmateným středovým hnutím, které chce progresu doahovat konzervativními prostředky. Jak to dopadá ukázala 1. svétová válka. Jediní, kdo nehlasovali pro válečné úvéry byli komunisté (bolševici). Sociální demokracie nejen že pomáhala nahnat na válečná jatka miliony mladých mužù, ale svou zradu délnické třídy dovršila v moderní dobé velkými koalicemi s konzervativci. Ruce má potřísnény krví jugoslávských obétí NATO až po lokte. Ano i Miloš Zeman. Krev stále čpí a odkapává, jako v Krvavém trùnu, režie Kurosava. No a jak skončil zrádný samuraj, jenž uvéřil zlému duchu a šílené žené, tak na to se, pokud jste film ješté nevidél, kouknéte již brzy na RHF TV. Fakt to stojí za to.

Ale ani v SSSR ani v Bulharsku nebylo ono "bezpodílové společenské vlastnictví", pokud vím. Jednalo se o státní vlastnictví. A já jsem pro státní vlastnictví, např. v oblasti zdravotnictví či školství. A mohli bychom srovnávat taky např. ŘSSR s Belgií, Nizozemskem, Rakouskem a dalšími zemémi západní Evropy, kde socialismus sovétského typu neméli. Myslím si, že v otázce hledání sociální spravedlnosti, nemùžeme přeceòovat otázku vlastnictví, resp. tzv. třídního zařazení. Dám Vám dva jednoduché příklady: 1) mladý odborník na informatiku a programování, kterému, kvùli vzácnosti a vysokému ocenéní jeho profese v současné dobé, platí jakožto zaméstnanci firma, ve které pracuje, třeba 80000 Kč mésíčné. On jezdí (mùže si dovolit) drahým silným autem a je fanatickým přívržencem pravice, potažmo ODS 2) soukromý podnikatel - živnostník žijící v malém mésté, mající krámek s nékolika málo druhy zboží, zaméstnávající dvé prodavačky, kterým platí minimální mzdu (kolem 8000 Kč?), protože víc jim dávat nemùže, jemu samotnému zbývá po odečtení nákladù néjakých 10000 Kč čistého. Volí pravý střed, protože má obavy, že by mu levice, hlavné ta radikální, všechno znárodnila a ješté ho zavřela jakožto buržounsta. Kdo z nich je dle Vašeho názoru ten zlý kapitalista a kdo ten vykořisťovaný zaméstnanec? Koho byste méli spíše "oškubat", aby to bylo sociálné spravedlivé? (Podobný příspévek jsem před chvílí vložil do diskuse pod článkem o akci mladých komunistù).

K pojmu "bezpodílové společenské vlastnictví":
Dnes sa tento pojem spája predovšetkým s takzvaným samosprávnym socializmom. V takomto prípade plne s Vami súhlasím, že z toho plynúce logické myslenie o spoločnosti skonči v protirečeniach či dokonca povedie k hlúposti (k tomu smerovali myšlienky 1968 roku a takto /hlúpo/ skončila glasnosť a perestrojka v postsocialistických štátoch). Ide o teoretickú konštrukciu pod¾a Hegla: téza versus antitéza = syntéza alebo konkrétne kapitalizmus versus socializmus = ideálny izmus, teda akýsi izmus na polceste od kapitalizmu ku socializmu. Marx už pred viac ako 150 rokmi tento recept zamietol, pretože vývoj spoločensko ekonomických formácii takto neprebieha. Nová formácia sa rodí v lone predchádzajúcej. Tak ako feudalizmus nosil pod srdcom a porodil kapitalizmus (slobodného človeka), tak kapitalizmus nosí pod srdcom socializmus (celospoločenské – bezpodielové vlastníctvo /nie skupinové!/). Socializmus nosil pod srdcom už zárodok novej spoločensko ekonomickej (dokonalejšej) formácie žia¾ teoretický sme ho neodhalili a preto rebélia proti nedostatkom socializmu skončila nie v revolučnom ale kontrarevolučnom kroku. Južani v Amerike si ešte pred 200 rokmi mysleli, že slobodný človek je hlúposť, teda podobne ako Vy píšete o spoločenskom vlastníctve. Nedajte sa pomýliť dnešným nedokonalým poznaním. Tak ako dnes slobodný človek nie je hlúposť ale samozrejmosť, tak raz po teoretickom a praktickom objasnení socializmu bude samozrejmosťou a nie hlúposťou bezpodielové celospoločenské vlastníctvo.
Neveríte? Prosím odpovedzte si na otázku: Ste vlastníkom výrobných prostriedkov ale nemôžete si brať zo zisku čo sa Vám zachce ale spoločnosť Vás odmeòuje alebo trestá pod¾a toho ako sa dokážete o ne postarať . Budete zhrabovať ïalšie a ïalšie majetky o ktoré sa musíte postarať?! Že je to utópia? Nie! Je to zajtrajšok, pretože túžbu človeka po spravodlivosti možno oddialiť ale nie odstrániť zo života!!!

Ano. Je pitomost znárodòovat jabloné, podstatné je, aby méla společenský charakter jablka.

Tak o tom je přeci Gočevovo vertikální přerozdélování a jeho legitimita, efektivita atd. Fiskální politiku však modeluje pravicová koalice, které nestačilo brutální vyvlastnéní výrobních prostředkù z národního vlastnictví do privátní držby, ale navíc pomocí rùzných fiskálních transferù dále přerozdéluje od chudých k bohatým, neboť jejich zájmy hájí. Bude-li v tom a v dalších asociálních krocích pokračovat(radar, účast na nelegitimních ozbrojených operacích v zahraničí, vyznamenávání vrahù), tak voliči budou hledat pozitivní alternativu. Jsme schopni jim ji nabídnout? Nebo budeme vést kontraproduktivní spory, jestli je dvésté statečných málo, nebo moc, jestli je červená módní či nemódní barva a jak se vyjímá K.G. na praporech v roce 2008?

No a k tomu je nutná právé akční jednota. Ta je jediné produktivní, zatímco jiné deklarace a gesta, část levice odpuzující, jsou kontraproduktivní.

Na vybudovanie akčnej jednoty je potrebné poznanie o tom „Řo robiť”, teda staronový „Manifest” vybudovaný na vedeckom (dialektickom) poznaní a nie hromade pekných myšlienok a nereálnych s¾ubov, ktorými sa dnes prezentuje ¾avica. ¼avica sa nevie zjednotiť ani na tom čo už odhalil Marx a čo sa osvedčilo v praxi a to „spoločenskom vlastníctve”. ¼avica nedokáže túto perlu ¾udského poznania očistiť od „komunistickej” špiny a historického bahna v ktorých je zahalená. ¼ud to síce „nevie” ale má cit ktorý mu nahovára „neverte jej”.
Pozrite Milan, do SDS by som nevstúpil napriek tomu, že myšlienkovo mi jej dnes najbližšia z jednoduchého dôvodu, SDS pracuje metódou systémovo sieťovou ktorá pod¾a mòa nikam nevedie a len odvádza pozornosť od hlavného smeru ktorý plynie z metódy základnej bunky alebo ak chcete marxizmu. Ono nestačí sa k marxizmu hlásiť, treba uznať jeho stratégiu (spoločenské vlastníctvo) a aktualizovať taktiku súčasným podmienkam!!!

Víte, Andreji, kapacita lidí v SDS je omezená, a tak jsme si dali jen nékolik cílù, o nichž si myslíme, že jsou jednak dùležité a že nám na né síly vystačí.

Jedním z téchto cílù je otevřít diskusi na levici a pokoušet se snižovat a priorní bariery, které evidentné existují. Chybou levice bylo a je (oproti pravici, která pracuje s velmi reálnými hodnotami "dnešního dne"), že při projektování budoucnosti mnohdy vychází z dogmat, že nepostupuje védecky a že emotivné svá dogmata hájí jako církev svatá - a co hùř, jako spousta církevních sekt. Včetné toho, že zpùsob vedení diskuse je na velmi nízké úrovni - invektivy, nadávky, védomé úhyby k jiným tématùm atp.

Kdybychom se striktné drželi Vaší rady a kdybychom přijali metodu základní buòky jako jedinou, stéží bychom mohli diskusi na levici rozšiřovat. Problém metody ZB spočívá v tom, že rùzné proudy levice mohou za základní buòkou vidét néco jiného. Úspéch nasazení metody ZB je tedy podle nás možný ve fázi ideového sjednocování levice, tedy ve chvíli kulturní dominance levice jako celku.

Píšete, že systémové síťová metoda nevede NIKAM. Já s Vámi souhlasím jen částečné. Nevede ke stanovení cíle hnutí jako celku, ale snad vede ke spolupráci. Vzpomeòte jen na svou diskusi s Pepou Hellerem; OBA přitom přesahujete prostředí, v némž se nalézáte. Pletu-li se, napište.

No nékdo se sice pře, ale ono orpadu nejde o spory, ale o to vytvořit si vùči opakování "hříchù" minulosti schopnost obrany. Pokud bude tato schopnost snižována, riziko, že to zase sklouzne k totalitním manýrùm tu je (i když samozřejmé už bez sovétského imperia).
Předepisovat si mlčení je nesmysl, i když samozřejmé je třeba vést debaty na rùzná témata v určité proporci - lidi asi opravdu víc zajímá to co přijde a ne to co bylo. Takže se klidné přesuòte k jinému tématu a ty co potřebovali se k véci vyjádřit zde nechte být. Ona by ta debata tolik nebotnala, kdyby nékteří levičáci méli tu kritickou distanci vùči bývalému režimu víc zažitou.
Nékdy je až úsmévné jak se nékteří politici KSŘM kroutí, když mají ta historická usnesení z počátku 90. let zopakovat a jak se vracejí stále snahy ta vyjádření zmékčovat a relativizovat (lze doložit na článcích v HaNo - typičtí jsou lidí jako pan J. Skála nebo V. Vértelář). Takové véci vždy vyvolají reakci - to se nedivte.

V této republice se již nedivím ničemu :-))) Lidé jdou ale za nadéjí, že se budou mít lépe a že budou moci více rozhodovat o svém životé. Současný institucionální rámec jim již takovou nadéji evidentné nedává, s politickou situací je podle prùzkumù spokojeno okolo 15 procent občanù.
Cílem levicové opozice (parlamentní i neparlamentní) by mélo být nabídnout nový institucionální rámec prostřednictvím již nékolikrát zmínéné Občanské ústavy, která je k dispozici. Další ucelený ústavní text nabízí www.politika21.cz , kde je řešena přímá volba prezidenta a referendum. Pojïme tedy pracovat na novele ústavy smérem k občanské a prioritu dát legislativnímu ošetření přímé volby prezidenta (s doplnéním jeho odvolatelnosti, což při přímé volbé pùjde snadno) a obecného referenda s tím, že k podpoře téchto institucionáních inovací budeme společné organizovat petice, happeningy, demonstrace a výstražná pozastavení práce.

K tématu únorové revoluce se tohle moc nehodí (tam tém insitutcím dali na frak počínaje Národní frontou) a já myslím už jednou psal, že k tzv. občanské ústavé jsme skeptický.
Jasné nastavená referenda - abychom se neureferendovali - např minimálné čtvrt milionu podpisù na vypsání - to prosím. Jsou tu i místní referenda a dořešit je třeba i problém přímé volby starostù (rùzný mandát zastupitelù a jich je trochu problém.
Pokud podporujete paní Bobošíkovou nebo iniciativy pana Franka a ne levici, je to samozřejmé vaše véc. Mné osobné jejich přístupy přijdou příliš populistické a vadí mi i ten sládkovský podtón... když už se bavit politikou tak radéji balbínovce, tam je alespoò humor.

Mùžete, Mikeši, néjak zdùvodnit Vaše zařazení pana Franka mezi populistickou pravici?

ad M.N. : navštívil jsem prosté jeho stránky www.tomas-franke.cz a jak se tam diskutují rùzná témata, mné ten populismus dost potvrzují. Mrknéte se tam - uvidíte sám.
Možná není tak napravo jako Politika 21, také sev poltice zatím moc nevyjevil, ale to jeho angažmá v Strané rozumu (dost neadekvátní název) s panem Petrem Hannigem mi jako levicový populismus nepřišlo.

Mél jsem možnost účastnit se diskusí před rozhodnutím nékterých lidí podpořit Stranu zdravého rozumu. Přišlo jim to jako dobrý nápad - že pak byli zklamaní, a to nejen z výsledkù, to je jiná véc. Pro mne Tomáš Franke patří k úlomkùm levice, i když si toho možná sám není védom.

Jestli jsou referenda pravicovým prvkem v politice, tak proč se jim ODS tak urputné brání? Občanská ústava nemá nic společného s p. Tomášem Frankem, ta je z dílny Milana Valacha, Jiřího Poláka a dalších. To jen pro upřesnéní, aby nevznikala zbytečná nedorozuméní. Jak byste přímou volbu prezidenta - což je nyní velmi aktuální téma, na kterém je třeba začít intenzivné pracovat, nebo za 5 let budeme zažívat opét podobné mafiánské metody, upravil Vy, kolego Mikeši? Myslím, že se to k únoru a SDS velmi dobře hodí, neboť jde o prvek demokratického socialismu, ke kterému bylo našlápnuto v 48. i v 68 a tak snad bychom ho v 08. mohli pokojnou cestou realizovat. Nebo ne?

to jestli je přihlášení KSŘM k revolučnímu základu února avízo pokojné cesty je určité další dobré téma na zdejší diskusi. KSŘM prý únor neslaví, ale to co přijali vypadá jako tradiční hold - otázkou je zda únor je konec nadéje z období 1945-48 a nebo začátek monopolu z období 1948-89 z kterého ji nemohl dostat ani ten 68.
On totiž ten Velký Únor se bezprostředné přehoupl k právé dost násilné a nedemokratické cesté likvidující i jinou levici. Takže diskutovat o jakýchkoliv experimentech (KSŘM se pokud vím k tzv. občanské ústavé nehlásí, to je vaše soukromé nadšení) má smysl právé v souvislosti s tím, jestli tohle KSŘM chápe.

Milý diskutující, identifikovatelný podle závérečné otázky, myslím, že se částečné pletete, když se snažíte zařadit "referendum" čisté na pravolevé škále. Ono je to ale v Řechách béžné, i proto jsme před lety tak trochu dostali Petra Cibulku, když jsme mu blahopřáli k jeho přesunu na levou část politického spektra :-)))

Já bych řekl, že je to složitéjší, že to souvisí s dalším rozmérem vedle osy pravice-levice, a to s osou konzervativismus-liberalismus. Obecné platí, že pravicoví konzervativci se budou referendu bránit jako čert kříži. A protože ODS je jednoznačné konzervativné pravicová strana (i když jí jako levice předhazujeme "neoliberalismus"), tak se opravdu urputné brání.

V Řechách máme podle mne problém v tom, že celé politické spektrum je naklonéno smérem ke konzervativismu, to se týká i levicových stran. Proto mimochodem ten úspéch Zelených, kteří odsáli liberálné orientované voliče, pro néž je tato hodnota dùležitéjší než pravolevé zařazení.

A úplné na závér - ta tendence ke konzervativismu se dotýká i SDS, byť třeba není tak silná a nebrání v diskusi. A právé v diskusi jsme narazili na otázku, proč vlastné liberální pravice podporuje referendum. A narazili jsme na otázky vztahu základny a nadstavby, na otázku "základní buòky", na otázku vlastnictví médií.

Milan mate pravdu ale na dnešnom stupni ekonomického poznania jablka patria vlastníkovi jablone, ktorý má právo ich nechať zhniť na strome a tak dnešné poznanie velí „zospoločenštiť” nuž preto dnes to nie je ešte hlúposťou. Už dnes však všetci dobre vieme, že to nestačí, toto je len podmienka aby správca spoločného majetku (štát) mohol (a mal povinnosť!!!) rozde¾ovať spoločenskú produkciu z časti pod¾a zásluh a z časti pod¾a potrieb, teda pod¾a najlepšieho vedomia a svedomia politickej nadstavby pod vše¾udovou kontrolou!!! V tejto vete je aj odpoveï prečo vše¾udové a nie štátne, ¾ud s pravom kontroly musí stáť nad štátom. Tento princíp je bežný a osvedčený v ekonomickej praxi aj tých najväčších korporácii. Vlastníci majetku nikdy neriadia tieto korporácie ale len kontrolujú!!! Má to železnú logiku, ten kto rozhoduje si nikdy neprizná chybu a tak sa chyby hromadia a hromadia čo nakoniec to vedie k tomu čo sa stalo so socializmom. Komunisti ktorí si uzurpovali „vedúcu úlohu” a z tejto pozície riadili aj kontrolovali, sedeli na dvoch stoličkách až prepadli a so sebou do priepasti so špinou ktorú kvôli svojej neomylnosti vyprodukovali, zobrali aj to najlepšie poznanie o spoločnosti ktoré zatia¾ ¾udstvo malo

Začnem odpoveïou na: >>>Píšete, že systémové síťová metoda nevede NIKAM. Já s Vámi souhlasím jen částečné. Nevede ke stanovení cíle hnutí jako celku, ale snad vede ke spolupráci. ... Pletu-li se, napište.<<<
Mate absolútne pravdu ale tuto pravdu treba prežuť, pochopiť a aplikovať.
Najprv si musíme definovať pravicu. Pravica zväčša stoji pevne na nohách pretože aplikuje osvedčené ekonomické metódy a postupy a preto aj jej s¾uby sú prevažne reálne. Fakt, že tým čoraz viac prehlbuje priepasť medzi bohatstvom a chudobou, že ignoruje spravodlivosť, že chudobným berie a bohatým rozdáva je jej cie¾ a preto s tým nemá žiadny problém. Naopak to považuje za svoj úspech a zvyšovanie bohatstva bohatých používa ako reklamu na svoju politiku. (Dnes s¾ubované vyrovnanie sa k bohatým v EU odkladá už na neurčito!)
S ¾avicou je to horšie pretože oná h¾adá niečo nové, kvalitnejšie zatia¾ nepoznané a tak sa stáva pre masy čoraz viac nezrozumite¾nou. Aby jej rozumeli treba jednoznačne oddeliť prax od teórie a to:
I. V praxi treba s¾ubovať a robiť to čo jednoznačne vieme - systémovo sieťovou metódou (SSM) sa musíme venovať každodennému životu a nekompromisne od komunálnej úrovne po parlament kritizovať a naprávať všetko čo smeruje proti proletariátu (chudobným). Mnohokrát sa pohrávam s myšlienkou, že skutočne ¾avicová strana by sa už pred vo¾bami mala dištancovať - vzdať účasti na riadení takejto (a možno aj budúcej) štátnej ustanovizne a jednoznačne deklarovať ako strana opozičná sústreïujúca sa len a len na kontrolu štátnej mašinérie v mene proletariátu. Viem, že to vyzerá šialene ale z h¾adiska dialektiky je to asi jediná správna cesta. Ak by boli komunisti ústavou zafixovali začiatkom 60-tich rokov spoločenské vlastníctvo ako nedotknute¾né a prešli do opozície voči štátnej mašinérii (teda vrátili sa k triede ovládanej) tak by dnešný svet vyzeral určite ináč vrátane spoločenského poznania.
II. Teoretizovať verejne a otvorene o tom čo síce nevieme zatia¾ ako, al

II. Teoretizovať verejne a otvorene o tom čo síce nevieme zatia¾ ako, ale chceme dosiahnuť (spravodlivosť). Metódou základnej bunky (MZB) začať krok za krokom teoretický riešiť ako odstrániť kapitalizmus a čím ho nahradiť. Inými slovami začať dôsledne projektovať budúce obydlie ktoré by vyhovovalo celej spoločnosti.
K: >>>Víte, Andreji, kapacita lidí v SDS je omezená, a tak jsme si dali jen nékolik cílù, o nichž si myslíme, že jsou jednak dùležité a že nám na né síly vystačí.<<<
Kvalita myšlienok ktoré sú potrebné a rozhodujúce pre pokrok nie je závislá na kvantite ale na kvalite a odvahe. Keï bude kvalita kvantita sa ¾ahko nájde a pridá.
K: >>> A narazili jsme na otázky vztahu základny a nadstavby, na otázku "základní buòky", na otázku vlastnictví médií <<<
Dostali Ste sa k marxizmu a tak môžem len konštatovať, že SDS je na tej najlepšej ceste v histórii uspieť. Držím Vám palce.

Diskutovat, diskutovat, až se udiskutujeme. Tady už nékomu vypadla sklenička z ruky...

proč hned sklenička, třeba jen vlídný zaméstnavatel dává dost prostoru béhem pracovní doby k volné se vétvícím úvahám. Hlavné občas připomenout téma.
Ostatné jestli mél únor revoluční základy (říká KSŘM) ale chybéla mu střecha a tak dovnitř teklo a v suchu nebyl nikdo (rovnost v zaostávání) není až tak špatná debata.
Ono to podobné dopadlo i s tím společenským vlastnictvím - základem byla nacionalizace popř. kolektivizace privátního majetku, nakonec ale co je v zájmu společného rozhodovalo pár byrokratù.

Dokonala ukážka diktatúry buržoáznej „demokracie”. Na pracovisku ktoré má bytostne (ekonomický) spája so spoločnosťou nemám myslieť ale držať hubu a krok. Po skončení práce mám ísť do krčmy a zabávať sa. Ak SDS v krčme mi namiesto mandlí predloží na tanieriku tému február 1948 tak ho mám chrumstať a chrumstať a chrumstať ale nemám myslieť!!!
Žia¾ priznávam, že som musel žiť v komunistickej diktatúre, kde mi vtåkali do hlavy, že z histórie by sme sa mali predovšetkým učiť a učiť a učiť. Naviac ma nútili myslieť, nútili ma chodiť na verejné schôdze komunistov na pracovisku i bydlisku kde som musel hovoriť o tom čo si myslím o práci, o živote, ako si predstavujem zlepšenie podmienok pre svoju prácu a život a iné nezmysli. Dobrovo¾ne priznávam, že má komunistická diktatúra hlboko poznačila a nemôžem sa toho zbaviť.
Aj február vo mne vyvolal potrebu myslieť o tom ako nabudúce keï ¾ud na ulicu povalí moc tých či oných diktátorov ako by mal postupovať aby mu moc z rúk nevyrvali iný diktátori. Ja viem nepatrí sa to, od kedy svet je svetom diktátori sa rodili, rodia a rodiť budú tak si mám na to zvyknúť, držať hubu a ak sa mi chce kričať tak jedine diktátor je màtvi nech žije diktátor!!! Viem aj to, že keï tak nebudem konať vyvàšia sa ne mne duševný pandúri týchto diktátorov ale čo už hlúpa gebu¾a je hlúpa gebu¾a a òou aj ostane.

vaše nékdy dost nesrozumitelné monology bych normálné nechal být, ale tohle poslední, kde horlíte nad diktátorskými poméry mi nedá abych se nezeptal :
Opravdu si myslíte, že zaméstnavatel (nutné to nemusí být buržoa) nemá chtít po zaméstnancích především práci ?

Pracujeme především sami pro sebe, pro své uspokojení a pro uspokojení potřeb dalších lidí, kteří zase pracují sami pro sebe, své uspokojení a uspokojení našich potřeb. Ke sméné našich produktù bychom méli používat peníze (dobrovolné zvolený nástroj smény), ale ty nám monopol buržoazního státu neumožòuje nabídnout a tak jsme nuceni užívat jeho nestabilní produkty a nechat se ždímat nejen na poplatcích od tímto nelegitimním státem licencovaných soukromých bankéřù. Mudrci Talmudu přirovnávají toho, kdo pùjčuje peníze na úroky k lupiči a závazná kodifikace hebrejského práva Šulchan aruch (Prostřený stùl) takovou činnost zakazuje.
Zaméstnavatel (buržoa či buržoazní stát) je s každou lidskou nouzí spekulující pes, který lidem práci nedává, ale pouze zprostředkovává, vykořisťuje je a práci jim znechucuje. Jak říkali američtí odboráři, než je zdecimovala z řetézu pušténá mafie - kapitány prùmyslu si volíme, aby nám sloužili, nikoliv aby nám vládli! Samosprávné podniky v celospolečenském vlastnictví jsou tedy humanistickou metodou řešení ekonomických problémù a přímá demokracie humanistickou metodou řešení politických problémù. Je možné, že se to nékterým příslušníkùm třídy bývalého řídícího aparátu přetransformovaným v privatizačním puči na lumpenburžoazii nemusí líbit, to je však jejich velmi menšinový problém. Celospolečenský zájem převáží. Je signifikantní, že si tito jedinci navykli dívat na lidi téméř jako na dobytek, nástroje mluvící, ve smyslu římského otrokářského práva. Proto ať zhyne starý podlý svét! Další pokus o sociálné spravedlivéjší společnost se rychle a nezadržitelné blíží!! Stávková pohotovost byla vyhlášena, zakládejte stávkové výbory!!!

august, klaun nebo šašek mají za úkol bavit.... tohle zábavné ale není. A ani přínosné pro diskusi. Otevřu téma Únor a čekám že se dovím néco jestli puč a nebo revoluce a taky néco o sebereflexi levice.
Místo toho tu čtu bláboly o tom, že se v práci nemusí pracovat a že nevolený zaméstnavatel je imperialistický pes. Doporučil bych stížnosti na šéfy popř, osobní mindráky řešit jinde (a už vùbec neřešit nesmysly že úvéry jsou hřích).
Svérázná recese ? Nevím. Pokud si nékdo dal po obédé pivo navíc, tak nemusí nutné chatovat na netu. To, jestli tak činí v pracovní dobé, není problém pro diskusi, ale jde o problém příslušné firmy. Tak otočme list.

Ukazuje se, že odkaz Února ale i dalších revolučních společensko-emancipačních historických událostí je stále živý. Historii studujeme proto, aby se utlačovaní poučili, jak se efektivné útlaku zbavit a kde případné udélali při svém snažení chyby.
Takže Únor byl ukradenou revolucí, oportunistické a další strany si na komunistech vydupali Národní frontu, ve které si celá léta lebedili, aby pak délnickou třídu a její stranu podle zradili za vyšší životní standard pro sebe a své blízké. Za úplatu nevýhodné zprivatizovali národní majetek, majetek nás všech, který jim nepatřil a nepatří, který méli pouze spravovat!
Poučením je, že společenské vlastnictví a samospráva jsou plné kompatibilní s přímou a polopřímou demokracií (diktaturou proletariátu), existencí více stran a hnutí, které budou respektovat společenské vlastnictví. Buržoazní stát místo aby podvodníky a zlodéje chytal, žaloval a soudil, tak je všemi možnými zpùsoby chrání. Je skutečnou parodií na spravedlnost, co předvádí např. v kauze Řunek. Není-li v nich spravedlnosti, co jsou státy než veliká lotrovství, tázal se již tuším Cicero.

Tohle už s Únorem souvisí víc - ale dost absurdné : pojem diktatura proletariátu bylo první co KSŘM po roce 1989 zrušila. Takže kdy už tuhle stranu pořád hájíte, tak si alespoò přečtete její dokumenty.
A jestli vám politická pluralita připadá jako oportuní ústupek, tak ten váš nick Fricek je spíš Nietsche než Engels. A ukradená emancipace Února - nerozumím ani za mák. Typicky Rokytkovský galimatyáš.

Je úžasné Janusi, jak umíte převrátit černé v bílé a naopak. Diskutér Friedrich přeci zcela naopak Vašemu tvrzení pléduje za politickou pluralitu a spatřuje chybu v tom, že se komunisté po Únoru nechali dotlačit k jednotné kandidátce Národní fronty, kam se nacpali mimo jiné lidovci, kteří se dnes prohlašují za ukřivdéné a tvrdé vymáhají po ostatních církevní restituce majetku, který katolické církvi nikdy NEPATØIL.
Zaméstnancù bez výrobních prostředkù (odborné proletářù) je ve společnosti vétšina a pokud je demokracie (lidovláda) vládou vétšiny, tak jde o diktaturu proletariátu. To je evidentní. Přímou demokracii propagovali už Karel Marx a Friedrich Engels a dnešní technické prostředky ji ulehčují a zefektivòují.
Únor byl vétšiné pracujících ukraden politiky a jejich byrokraty, pročež nedošlo k dokončení procesu společenské emancipace přes socialismus ke komunismu. Že byl ukraden, tak o tom svédčí dnešní politicko-ekonomická situace diktatury buržoazie a jejich politických loutek, kdyby ukraden nebyl, tak už pomalu máme ten komunismus. Tomu rozumí každý, kdo rozumét chce. Ale Janus prosté nechce,a tak nerozumí. Mimochodem Janusi, už jste vykompenzoval svým zamétnacùm alespoò tu inflaci? připomínám, že produktivta práce je v ŘR na 60 procentech prùméru EU a mzdy jen na 20 procenech tohoto prùméru. To pak sladký život lumpenburžoazie, což?

"Únor byl vétšiné pracujících ukraden politiky a jejich byrokraty, pročež nedošlo k dokončení procesu společenské emancipace přes socialismus ke komunismu. Že byl ukraden, tak o tom svédčí dnešní politicko-ekonomická situace diktatury buržoazie a jejich politických loutek, kdyby ukraden nebyl, tak už pomalu máme ten komunismus. Tomu rozumí každý, kdo rozumét chce. Ale Janus prosté nechce,a tak nerozumí."


"....KDYBY UKRADEN NEBYL, tak už pomalu máme ten komunismus..."


A tenhle komik jménem Dionýsos se pravdépodobné taky považuje za historického materialistu a marxistu.

Ono stačí chtít a ne pùl ale zřejmé všechno je pak hotovo.

Co se budu zabejvat néčím tak nudným jako jsou výrobní síly a jejich úroveò, že ? Sedím si na konári svého komunistického náboženství je mi dobre ... že ano, Dionýse .... ?

Nevím na čem sedíte Vy astreame, ale já nesedím na konári náboženství nýbrž na křesílku typu Manager a vycházím z poznatkù levicových ekonomù, kteří nedávno konstatovali, že materiální předpoklady pro socialismus v ŘR jsou i nyní dostatečné. Pokud bychom 19 let nebyli nuceni budovat odporný kapitalismus, ale rozvíjeli socialismus, tak jsme ke komunismu (svobodné, beztřídní společnosti) jisté blíže. To je celkem elementární až triviální úvaha, téžko říci, proč Vám její pochopení pùsobí takové problémy. Zformuluji hypotézu, že jde asi o problém kognitivní disonance.

A mùžete mné pár jmen téch ekonomù sdélit ?



Na tom, co říkáte není triviální vùbec nic, je to naopak naprosto zásadní véc.

Já tvrdím, že se Marx nemýlil v historické analýze, ale v předpovédi, když řekl, že přechod k socialismu a komunismu se bude od předchozích zmén formací lišit.

Nebude se lišit, Dionyse. Bude to zásadné a systémové shodné jako kdykoli v minulosti. Výrobní síly se už nebudou moci rozvíjet ve staré slupce, ať už by použily jakýchkoli trikù.
Pak se slupka rozlomí a dojte k systémové zméné, kdy historický čas se neuvéřitelné zrychlí.

To nebude otázka volby, co si tu nastolíme. Reálný socialismus byla umélá politická akce obratné založená na historicky dočasné legitimité od lidových mas, kterým se pak reálný socík stal lhostejným ... Podle toho dopadl - pokud ovšem se podle Vás vyvíjí k socialismu ŘLR, pak sorry, ale pak už nemáme o čem ...

Listopad 1989 nebyl revoluci (obnovoval starý řád, šlo tedy o restauraci), ale byl to aspoò převrat, který odblokoval bezčasovost reakčního reálného socialismu ...
(I když slovo revoluce znamená sémanticky, v překladu návrat ...)

Jako nebyl bývalý poddaný sedlák vládnoucí třídou v kapitalismu (jen nékteří z nich, ale bývalých feudálù víc), tak ani v postkapitalismu nebude proletář néjakou panující třídou, ale třída transcendentní, nikoli základní ale v kapitalismu vznikající. Zdá se, že bude odvozena od lidského kapitálu, který se ale vétšinou lísá k finanční oligarchii a jejím agenturám. Ale to se proto-buržoa lísal ke knížatùm taky ...

Jinak, já si z lidského kapitálu nechci délat kult, ale zatím nikdo nepředložil néco, co by tak logicky zapadalo, jako představa, že po fázi JEN využívané přírody a JEN využívané pracovní síly (pùda a její majitel - sedlák), se dominantní vztah přesunul na dvojici UŽ přeménéná příroda a JEN využívaná jednoduchá pracovní síla (stroj a jeho majitel - pùvodní délník), takže i logicky zbývá dvojice UŽ přeménéná příroda a UŽ zménéná (akumulovaná) pracovní síla a schopnost

Sirùček, Hába...
Co je to ta vaše transcendentní třída? Listopad 1989 nebyl podle Vaše subjektivního dojmu revoluci (obnovoval starý řád, šlo tedy o restauraci), ale byl to aspoò převrat, který odblokoval bezčasovost reakčního reálného socialismu ...
No ale podle historikù to byl privatizační puč kryptokratù, kteří vypovédéli službu strané i lidu a dali se plné do služeb impéria. Nic neodblokoval, naopak tvrdé blokuje jakékoliv společenské emancipační úsilí a vše mùže završit Topol (dříve rudý vlajkonoš) instalací US radaru v Brdech, což představuje fatální bezpečnostní riziko pro vétšinu českého národa a společnosti v ŘR.
To nebude otázka volby, co si tu nastolíme, píšete. To jste fatalista či co? Pojïme aktivné vzdorovat a stupòovat svùj legitimní odpor!

klid astreame, to jen velký manažer a expert na všechny védecké obory Rokytka ze svého křesílka v RHF hlásá konec svéta protože mu vyhlásí néjaký tlučhuba zásadní odpor. Frazér, který mluví o kryptokratech vypovédévších službu lidu je spíš exponát než zdroj inspirace.
Prosté se tomuhle údajnému služebníčkovi lidu o obsahu Února nechce diskutovat, třeba k tomu nemá co říci. Tzv. politická ekonomie socialismu sice nefungovala, moc byla zneužita k obrané výsad byrokratických elit a nadiktovaného doktrinářství, ale o tom se přeci nebudeme bavit, že ?

Jasné Janusi, jsem rád, že jste prozřel a přehodnotil své postoje z dob činnosti v Akademii véd. Nyní politická ekonomie kapitalismu skvéle funguje, nùžky mezi chudými a bohatými se rozvírají v národním i mezinárodním méřítku, moc už není zneužita a slouží plné k ochrané lidu uloupeného majetku a vedoucích politických prostitutù, doktrinářství rudé skončilo na smetišti déjin, aby bylo vystřídáno doktrinářstvím modrým, vrazi dokonce dostávají čestné plakety, bravo! A ten, kdo si dovolí néco na brave new worldu kritizovat, třeba jen na internetu, je tlučhuba a terč vaší zášti. Když se občas kouknete do zrcadla, nechce se Vám třeba zvracet? Nemusíte odpovídat, pravdu od Vás stejné neusyšíme...

Jen mi vrtá hlavou, zda by šéf toho divného rádia mohl být tak přehnané mimo reál, jestli to není néjaký hecíř od odPolánka. To, že za každou cenu ch ce narušova řeč, by tomu nasvédčovalo.

Jasné je od odPolánka. To, že za každou cenu ch ce narušova řeč, by tomu nasvédčovalo. Ale my se nedáme, nový vítézný únor se blíží!

Ano, tak takhle podobné vykřikoval taky jeden občan a pak ho odvezli do psychiatrické léčebny. Pořád je na tom lépe než p. Filip, ten taky říkal, že únor byl v pořádku a teï na néj nékdo podal žalobu.
To ale nemá s únorem co délat. Je to jen smutné, když se najde takový blazeovaný.

Tak to trestní oznámení mi odložili, prý by ze mé dédeček exministr financí nemél radost.

Tohle je tak trochu "moji Pražané mi rozuméjí". Co s tím má co délat Váš dédeček, milý pane? A vùbec, jste Mojmír, Tomáš, nebo Jan?

pane Jiří, jisté vám nemusí nikdo vysvétlovat význam némeckého slova Leer - inu nomen, omen, v tomto případé je to tento prázdný nick vstrupující do debaty ex machina.

Žalobci se nebudou zabývat trestním oznámením internetového publicisty Martina Léra, které v pondélí podal kvùli stanovisku KSŘM k událostem z února 1948. Pátečním prohlášením vedení komunistù podle ného mohl být spáchán trestný čin podpory a propagace hnutí sméřujících k potlačení práv a svobod človéka. Podle státního zastupitelství ale o trestný čin nešlo.
"My jsme to dostali, ale žádné podezření z trestného činu jsme tam neshledali, takže se tím nebudeme zabývat. Bude to uloženo," řekla dnes ŘTK obvodní státní zástupkyné Šárka Pokorná.
Výkonný výbor KSŘM se na pátečním zasedání přihlásil ke komunistickému převratu v únoru 1948. Před šedesáti lety šlo podle stanoviska stranického vedení o zásadní politický zvrat, který vedl ke vzniku první historické formy socialismu.
"Komunisté v dobé své vlády zavraždili mnoho lidi, zničili řadu lidských osudù, pošlapávali lidská práva a dùstojnost. Téžko lze tolerovat obdivné vzhlížení k této dobé násilí a bezpráví," odùvodnil Lér týdeníku Profit podané trestní oznámení. KSŘM se podle jeho názoru trvale hlásí k období komunistické totality, které bylo jedním z nejhorších období našich déjin.
"KSŘM se hlásí k revolučnímu základu února 1948 a vysoce oceòuje práci a obétavost generací budovatelù první formy socialismu, které se na prosazení této cesty a následném rozvíjení jejích pozitivních stránek podílely," uvedlo v pátek současné stranické vedení.
To také připustilo, že první formu socialismu doprovázely "nedostatky i tragické deformace", které myšlenku socialismu "ochudily a poškodily". "Byla to ukradená revoluce podobné jako v roce 1989," uvedl místopředseda KSŘM Jiří Dolejš. Komunisté odmítají tvrzení, že by v únoru šlo o mocenský puč. Šlo podle nich o "ústavné provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanù".

A je TOHLETO odpovéï na mé otázky? Jste Vy pan Martin Lér, když používáte jeho jméno jako nick? (Je to ostatné určitý "habit", podle néjž se dá usuzovat na autora příspévku.)
Ponechávám stranou podl men naprosto irelevantní otázku, kdo byl/je dédečkem a babičkou tohoto "internetového publicisty" a co je vlastné "internetový publicista". To jsme zřejmé my všichni, jen jsme o tom dosud nevédéli (jako ten Moliérùv sedlák, který celý život mluvil prózou a nemél o tom tušení).

Klidné si nechávejte stranou co chcete, to je Vaše právo. Lidé ale mají právo na informace, svoboda slova je zaručena ústavou. Jestli to byla nebo nebyla odpovéï na Vaše podivné otázky si přeberte také, jak uznáte za vhodné. Jaromír Štétina, Martin Mejstřík, Martin Lér a další podobní jedinci patří v každé společnosti k tém nejopovrhovanéjším, no a vy milý Jiří máte do jejich řad také docela pékné našlápnuto.

rád posloužím a la Dolmetscher i pro ty co si osobují rozhodovat, kdo je nejopovrhovanéjší : Leer = prázdný !
Zkusme tedy pokračovat tak, aby diskuse nebyla prázdná ale držela se tématu, byla naplnéná argumety a myšlenkami - ne osočováním a plkáním. A troglodity prosté přeskakovat.

Mimo ukradených revolucí mi mùže být ukraden každý psychopat, ať už je to kalendarius rokytkus nebo lér nebo prázdný a to sice i s jeho prázdnýma řečma. A taky ať je už konečné ukraden ať je z radia rokytka nebo od Vopolánka. Obdivuju svatou trpélivost lidí, kteří řídí tento web, jen si nejsem jist, zda té trpélivosti už není příliš.

Když ono to není o trpélivosti redakce, ale o trpélivosti čtenářù, -iku. A za tu naopak jménem SDS dékuji já.

"Polyautor" příspévkù nepochybné dobře ví, že jsem se kdysi intenzívné stavél proti řízené/cenzurované diskusi na stránkách KSM. Vkládání příspévkù až PO přečtení redakcí stránek nebo nutnost se registrovat (stejné zneužitelná - chrání jen autory příspévkù, ne web samotný), to jsou špatné varianty.

Ve¾mi pekne ïakujem Augustovi za pomoc.
Odpoviem otázkou, nemal by vedieť a nemal by mať právo sa spýtať pracujúci ak poctivo pracoval v zmysle pokynov zamestnávate¾a za ko¾ko predáva jeho produkt na trhu a kto ko¾ko zaò dostane z kupnej ceny? Nemal by mať právo vyjadriť sa k pracovným podmienkam a k správaniu sa nadriadených? Toto však už v zmysle buržoáznej kvalifikácie je vraj politika a tá na pracovisko nepatrí. A tak pracujúci má po demokracii!
Hovoriť o tom, že nieko¾ko tisíc zamestnancov na výrobu značkovej obuvi trebarz v Kambodži dostane z ich predaja to¾ko ako 22 futbalistov v Anglicku ktorí tie topánky ani nevideli je vraj politika a nie podstata (ekonomika) medzi¾udských vzťahov. Ale toto sa týka aj Řeských či Slovenských pracujúcich.
Nezabudnem na ženu ktorú majster v potravinárskej výrobni nepustil od pasu vymeniť si vložku aj keï jej krv už tiekla do čižiem.
Aj dnes platia slova: Sloboda je prázdny prízrak, keï trieda môže beztrestne moriť triedu. Majetok úžerníkov je vari cennejší ako ¾udský život?"
Jacques Roux - chudobný kòaz, 25.júna 1793, z tribúny Konventu.

Dostal jsem se sem až dnes a přečetl si diskusi, vztahující se i částečné k mým příspévkùm. Je tu mnoho inspirací k přemýšlení. Myslím si však, že klíčovou otázkou humanity není otázka vlastnictví, ale otázka moci, resp. jak zabránit jejímu zneužití. Moc mùže mít vlastník, zaméstnanec na vyšší vedoucí funkci, politik, úředník atd. Je asi přirozenou lidskou vlastností - touha po pocitu moci. Ale mívá to tragické dùsledky, vždyť déjiny lidstva, jsou vlastné déjinami násilí. Je potřeba nalézt a zdokonalovat takové mechanismy, aby nebylo možno zneužívat moc. Nedávno jsem v jednom sportovním časopise četl rozhovor s jedním českým fotbalistou, který pùsobil v Turecku. A on vzpomínal, jak se tam chovají zaméstnavatelé ke svým zaméstnancùm, resp. ti, kteří si zaplatí néjakou službu k tém, co jim to mají vykonat - tedy pánové ke svým sloužícím. Jak se k nim chovají hrubé, jak je urážejí a ponižují a sami se rády obklopují určitým leskem a luxusem. Já si dovedu představit, že takový človék mùže být třeba i chudý, ale našetří si určité peníze a pak si zaplatí néjakou službu (aby mu nékdo vyčistil boty,...?) a kupuje si nejen tu službu jako takovou (čisté boty), ale i ten pocit moci a nadvlády. A příšté třeba zase on, až mu dojdou peníze, se ocitne v oné ponižující roli a musí se sklánét, aby si vydélal. To co ve vyspélé Evropé není myslitelné, alespoò ne v té zjevné podobé, je v určitých méné civilizovaných oblastech považováno za přirozené. Tedy tím chci říci, že k onomu kastovnímu chování a zneužití moci je velmi snadné sklouznout. V civilizovaných končinách, kde je vétší ochrana zaméstnancù apod., její vymahatelnost a i určitá zakořenéná slušnost v jednání, je toto nebezpečí menší. A problémem onéch "revolučních dob" je to, že přestávají platit staré pořádky a zavádí se nové a tím se relativizují veškeré zákony a pravidla a lidé se "utrhují z jakéhosi řetézu morálky a odpovédnosti". Toto se nemusí vztahovat jen k únoru 1948 a tomu, co následovalo, ale tř

...ale třeba i k rùstu kriminality po roce 1989. Ješté bych zmínil psychologii davu od Le Bona. Je to o tom, že jedinec v davu se chová naprosto jinak, než jak by jednal samostatné. Záleží na vùdci toho davu a podle néj se pak chová celý dav. Takové vlastnosti jako morálka, odpovédnost, apod. ustupují do pozadí. I velmi vzdélaný a morální človék se mùže v davu proménit v barbara. Typickým příkladem mùže být dav fotbalových fanouškù. Tedy je třeba být velmi skeptický k "vládé ulice". Myslím si, že tím nejhorším jsou tzv. lidové soudy. Já spolu s Churchillem považuji parlamentní demokracii za hrozný zpùsob vlády, ale nejlepší z možných!

Pokud je parlamentní demokracie nejlepší z možných zpùsobù vlády, takjak vysvétlíte, že se v jejím rámci dostal do vedení jistého, údajné kulturné vyspélého státu Adolf Schickelgruber, alias Hitler? Od dobb W.Ch. společnost a politická filosofie přeci jen trochu pokročily a převaha přímé a polopřímé demokracie nad pouhým parlamentarismem (partajokracií) je více než zřetelná v teoretické i praktické roviné. Rozhodné nejde o žádnou vládu tzv. ulice, před kterou varujete a jste k ní skeptický. Jde o stanovení mezí politikùm a jejich kontrolu i odvolatelnost v prùbéhu výkonu mandátu.

Ani já neznám dobré řešení, Diskutervasi, ale oproti Vám si myslím, že otázka vlastnictví JE DNES klíčová, i když teoreticky připustím, že není rozhodující. Vlastnictví, majetek, bohatství je velmi významný faktor, který stupeò moci konkrétního človéka velmi ovlivòuje. Nutnou podmínkou samozřejmé je, aby toto bohatství bylo sménitelné za néco jiného, proto říkám dnes, za kapitalismu kolem nás.

Problém vlastnictví (nerovnomérného bohatství) je také (za kapitalismu) dùvodem, proč mám určitý problém s širokou implementací přímé demokracie. Lidé davem podle mne a priori nejsou, ale mohou se jím pùsobením médií (nebo pomaleji i veřejným pùsobením jednotlivcù viz Schicklegruber) stát. Proto pro mne přímá demokracie není společenskou ouverturou (jako pro jiné zde diskutující), ale finálem.

Pokud jde o "moc", chápanou jako potence ovlivòovat a nutit ostatní nechovat se podle svého optima, ta samozřejmé rozhoduje vždy bezprostředné nezávisle na tom, zda v daném okamžiku pùsobí otevřené nebo zda možnost tohoto pùsobení existuje pouze ve védomí ostatních a oni se jen brání zážitku střetu s jeho otevřenou formou a následnému přizpùsobování se potupné porážkové situaci. Tak tomu bylo třeba béhem 40 let reálného socialismu.

Nemá přece smysl bát se ulice, má ale smysl bát se politikù, kteří se nekontrolované chopí moci nebo kteří jsou k ní naoko nékým nebo néčím přistrčeni.

Společné s Vámi ovšem považuji dnes parlamentní demokracii za zatím nejlepší zpùsob vlády. Protože parlamentarismus, to je hrozné široké pole, neházel bych ho ze skály, když se zrovna nachází na jednom z jeho krajù - na tom partokracijním (ten mné vadí stejné jako "Tomášovi").

Ale abych se vrátil na začátek - úkol dne je podle mne narušit vazbu mezi bohatstvím a mocí. A to se dá udélat rùzné.

Přeménit vztah práce a kapitálu (nejde jen o právní aspekt vlkastnéní) jako vztah určující pro kvalitu společnosti na vztah jiný je jisté pro systémovou zménu dùležité, Tady bych marxe neopouštél, spíše domýšlel. Soukormé vlastnictví zbavit monopolu a postupné posilovat ty formu, které více odrážeí společenský charakter práce.
Diskutervas ale má pravdu, že aspekt mocenský je také dùležitý. Právé debata o únoru ukazuje kde končí "štastné zítřky" když se redukují na prevzetí či lépe na uzurpaci moci.
O tom, že by nový řád začal zrušeníml pluralitní paramentní demokracie jak o tom tady píše náš Kalendarius ani nemluvím. Převzetí moci, vylášení boje třída proti třídé a už lze zase otevírat lágry a šibenice ?
Revoluční základ zmén má ješté jeden aspekt - masová podpora společnosti (ta když se vytrácí,tak se z revoluce stává reakce a ztrácí i legitimitu). Ta podpora není je o naplénných námétsích, ale také o práci vobčanské solečnosti i o volebních výsledcích.
Rozlišovat je ale třeba masy a dav - přímá vláda davu z ulice (ochlokracie) je to, co je už špatné. Vzpomeòme na Revoluční gardy v roce 1945 či na Akční výbory v roce 1948 (paralelné občanské komise v roce 1989).

Diskutervas má rozhodné pravdu, že je mocenský aspekt dùležitý. Vždyť je to právé "moc", která bezprostředné určuje trajektorii společenského vývoje. Já mél jen pocit, že je pro néj "moc" dùležitá, ale jakoby pro néj nebyla atributem majetku a jakoby stála izolované jako bùh nad vodami. Proto jsem se snažil naznačit, že podle mne mùže být v každém systému/v každé formaci/v každé jednotlivé situaci zdrojem moci néco jiného, respektive že mùže být více zdrojù, které se liší svým významem za dané historické situace.

Nejsem idealista, abych si myslel, že mohu jeden zdroj moci potlačit jinak než jiným zdrojem moci. Společné s Vámi si ale snad uvédomuji, že tento druhý zdroj je třeba mít pod kontrolou a nenechat ho pak nezávisle dominovat, jak tomu bylo po roce 1948. Právé v tom podle mne spočívá poučení z roku 1948 a nakonec i z roku 1917. "Diktatura proletariátu" trvala příliš dlouho, než aby byla diktaturou proletariátu, jak si ji představovali M&E.

Avantgardní komunistická strana jako historický typ neselhala ve schopnosti postavit proti jednomu zdroji moci zdroj jiný. Selhala v tom, že přestala být politickou stranou a že už nedokázala odevzdat moc tomu, komu podle našeho pojetí spravedlnosti patří.

pokud nebyl Únor puč, tak byl minimálné převzetím moci nejen ústavními procedurami - obsazení centrál ŘSL, ŘSNS a ŘSSD mluví za mnohé (zajímavá je např. kauza majora Prosssera, který chránil zasedání předsednictva ŘSSD 24. 2. 48 a byl za to odveden v klepetech).
Parlament prosté po únoru 48 přestal být místem politické plurality. Téma úpro elvici jako hrom - a to pro pokračovatele monopolní KSŘ. Tohle chce možná přehlušit svými mimojdoucími řečmi fantóm Rokytka, ale už si tady zvykají ho přeskočit a holý fakt stejné nezpochybní.

Je docela legrační, jak se nick Janus stále snaží nékoho okřikovat a umlčovat. Tak Janusi, vezméte už konečné na védomí pro Vás zřejmé nepříjemnou skutečnost, že tady nejste ve své firmé, kde Vás zatím musí poslouchat, protože jsou na Vás ekonomicky závislý a stojí za Vámi krutá moc buržoazního státu. Tady jste na svobodném, otevřeném diskusním fóru. Únor jsme již více méné vyřešili, nechme ho odborníkùm - historikùm ať pitvají. My už tady utváříme přítomnost a budoucnost - stávkovou pohotovost. Vsadím se, že k ní jako typický maloburžuj nemáte příliš kladný vztah, že ne Já nùši. Krásné časy vykořisťování pomalu končí, 60 procent produktivity práce a jen 20 procentní mzdy, to se to žilo... Asi budete muset přesunout své aktivity do ŘLR, jak jste onehdá vyhrožoval:-)))

Jen tak pro pořádek - tento článek je vénován únoru 48, a tak diskuse k nému sem patří. To není nic proti tomu, že aktuálnéjší je dnes patrné problém reformy a reakce odborù na ni. Možnost vyjadřovat se k tomuto naleznete kousek vedle.

no však k výzv+é odpborù tu je také článek - ale tady bych se držel tématu. A k tomu patří i poučení pro dnešek z toho zda byl Únor polopuč či ukradená revoluce.
Do faktografie nepochybné patří i tyto znaky nelegality :
a) v roce 1947 už komunisté vyvolali procesy na Slovensku, v tomto roce také byli připravovány atentáty na ministry Zenkla, Drtinu a Masaryka - údajné s účastí komunistického poslance J. Sosnara
b) v období 20-25.2. bylo pozatýkáno na nékolik stovek funkcionářù nekomunistických stran, probíhali čistky i v justici, zejm. u téch co vyšetřovali údajné komunisty prefabrikovanou špionážní mosteckou aféru
c) nebylo jenom zastavení opozičních novin (právo lidu či Svonodné slovo) jak o nich píše Dolejš ve svém také zde uvedeném článku, ale i to, že ministr za ŘSSD Majwer, když chétl jednat na pùdé ješté nevyakčnéné Národní fronty, tak ho už s jeho prohlášením nepustili do rozhlasu.

Selhala v tom, že přestala být stranou demokratické avantgardní části společnosti, jako byla před V. sjezdem. Pak už členstvo poslouchalo, co se mu řekne a délá to dodnes. Oni mají už uvnitř strany tuhý despotismus a projevují se tak i navenek. Okolo 48. roku je k tuhé kázni popohánéli i popohánéči z KGB. Já myslím, že dodnes je polovina funkcionářù ksčm agenty kdovíjakých šíbrù. Možná by to vysvétlovalo jejich nékdy dosti podivná rozhodnutí. Není přece normální, aby po tolika letech - vždyť je to už skoro generace - tam vládli konzervy typu Praha 1 a nebyly snad ani v menšiné. Snad aby si generačné mladší - udélali svou partaj a na ty staré konzervy se neohlíželi. Tím nemyslím ksm, tam je si už pozdé. Nemá asi smysl se bát rozštépení, stejné jim bude volitelnost klesat.

O žádný despotismus v KSŘM přece nejde, -iku. Problém je, že členská základna přes veškeré kecy o védeckosti prosté jen VÌØÍ svému vedení. Kéž by v tomto aspektu došlo k diskontinuité. Ale tohle se podle mne tak trochu týká VŠECH politických stran.

Jak se předává z generace na generaci: "Je lepší se mýlit SE stranou, než mít pravdu PROTI ní." Berte to tak, že politické strany mohou sklouznout do režimu polovojenských organizací, kde se ptáme na smysl příkazu až POTÉ (pokud vùbec), co je splníme. Takový byl demokratický centralismus v reálné socialistické praxi.

Ale zase, aby se to netýkalo jen KSŘM - exemplárním příkladem u ŘSSD je vyloučení Snítilého.

Systém jedné strany se nám prosté před očima přeméòuje v partokracijní systém.

Hlavní problém však nespočívá jen ve stranách, ty jsou odrazem širšího problému. Nejen totiž členové, ale i voliči zjevné VÌØÍ svým stranám. Na né si s racionálními argumenty jen tak nepřijdete. To je třeba mít na paméti, až se bude zakládat na nová strana.

ano, mít pravdu proti STRANÌ A VLÁDÌ bývalo ošemetné a všelijací estébáčtí i jiní pohùnkové upevñovali tohle zneužívání moci. tak dlouho až nékteří z nich uvéřili ve svou velikost a svùj význam. A kdo nešel s nimi, jakoby šel proti všem.
Dnes jsou z toho už jen ty makabrózní vidiny kolující ojedinéle ve zfanatizovaných enklávách. Tém co dříve méli tu moc nad lidmi se stýská a tak občas prudí a prudí. Ale pravdu má M.N. že tahle morbidita není na radikální levici už to určující. Dneska už si tihle mohou poroučet jak chtéjí.
Ze všech chodù na hostiné také není ten nejznamenitéjší, který vám umaže košili. A i když i levicová opozice holduje iracionalité, ti kteří rozumem vládnou mají povinnost ho používat a tak jak uznají za správné. A to i při debatách o temných místech v historických kořenech - nejde jen o intelektálskou marnivost nýbrž obranu před manipulací všeho druhu.

Komunistická strana je možná z hlediska vnitřního mechanismu artikulace názoru členské základny demokratičtéjší než leckterá jiná.

A lidé typu Vérteláře a Kojzara tam asi mají vétšinu a zcela demokraticky je tedy komunistická strana hlavné jejich stranou.
Proces "zahušťování" se odehrál v 90. letech po Svobodovi - odcházeli právé ti, co méli zùstat - strana, zprvu kritická ke své minulosti (viz její materiály z 90. let a Sviták za né v parlamentu), začala postupné bagatelizovat problémy reálného socialismu, neustále se zhoršovalo vétšinové stanovisko k pražskému jaru 1968 (to když si komunisté začali uvédomovat, že by pražské jaro 1968 asi vyústilo v ryzí kapitalismus, stejné jako např. Izrael po r. 1948).

To všechno přitom vznikalo demokraticky jako postoj čím dál vétší vétšiny klesající členské základny, což zpùsobilo, že odcházeli další z té názorové skupiny, která se stávala čím dál víc menšinou, tím víc sílil konzervativní hlas strany a menšina méla tím víc pocit, že kolem ve strané jsou už jen Kojzarové, po odchodu každého dalšího příslušníka menšiny se tento pocit prohloubil ješté víc a víc, až pak odešel i ten, co se od konzervativce lišil méné než ten "předcházející odcházející", a tak odcházeli vždy další, kteří se lišili čím dál méné od konzervativcù, ale přece jen ješté lišili atd. atd. atd. atd. atd. atd. až nezbyde nakonec nikdo, kdo by se od konzervativce lišil.
Tomu já říkám zahušťování a probíhá za stavu zcela demokratického vnitřního uspořádání - kdo ví, jestli dokonce ne přímo vzorového demokratického vnitřního uspořádání (no zas abych to s tou chválou vnitřní demokracie u komunistù nepřehnal, když tam ani nejsem) ... ale myslím si to ...

No jo, no. Skoro si to beru, astreame, jako obvinéní.

Ale abychom se na véc podívali i z jiného úhlu: problém vidím nejen v reakcích "véřící" vétšiny Strany, která třeba i velmi demokraticky rozhoduje. Je to bohužel i problém vedení, které je ne vždy schopno předložit reálné analýzy. Třeba jsem si přečetl skoro po deseti letech projev předsedy Strany na 5. sjezdu a našel jsem následující "předpovéï":

"KSŘM projde pochopitelné dalšími zménami. Za deset let bude mít převahu členù v aktivním véku a se silným zastoupením mládeže."

Budoucnost se (tehdy) popisuje, jakoby se jednalo o minulost....

asi nemá cenu známkovat jiné, ale obecné ten problém není o procedurách - vyjařdovat názory vétšiny a určovat názory vétšiny totiž nemusí být totéž. Na debaté o únoru je to vidét také.
Spousta členù KSŘM, co je znám, není např. tak militantné proti EU či za vynášení bývalého režimu jako Vértelář, ale ta agitační kanonáda v tiskovinách jako Naše pravda je vede k tomu, že se radéji o jiném názoru nediskutuje. Néco jako "kdo by se dédkem hádal".
To mocenské vytésnéní názorových skupin bylo spíš počátkem 90. let (SDS to má přeci ve svém životopise také) - teï spíš asi pracuje stránutí a rezignace. A názorové gheto zesiluje i vnéjší tlak. A normální lidé zùstávají mimo strany.
Inu je to v tomto asi dost ritualizovaném prostředí podle klasického : "Mùže mít snaživý soudruh jiný názor, mùže, ale škoda snaživého soudruha". Nevylučuje se, pouze ostrakizuje. A tak se radéji heroicky plácá a bojuje s imperialismem.
Ta obava z názorové netolerance bývá myslím výraznéjší v méstském prostředí, kde je víc téch bývalých pomazaných. Na dédiné si na vsi či v hospodé řeknou ledacos a nedélají z toho hned ideologickou válku. To bude asi i v jiných stranách.

Velmi přesné popsáno, tenhle proces "zahušťování". Vymykají se mu jen ti, kdo buï
a) byli např. z rodinných dùvodù se Stranou spjati prakticky nerozlučné ("táta by to nepřežil") a néjak přežívají (říkají si asi, proč se o téch vécech dohadovat, stejné víc záleží na budoucnosti)
nebo
b) pro né Strana byla néjakým zpùsobem také "matkou živitelkou" a nezbylo jim tedy než zkousnout rty a pokusit se vydržet.

"Hlavní problém však nespočívá jen ve stranách, ty jsou odrazem širšího problému. Nejen totiž členové, ale i voliči zjevné VÌØÍ svým stranám. Na né si s racionálními argumenty jen tak nepřijdete. To je třeba mít na paméti, až se bude zakládat na nová strana."(Neub.)
No výborné! Udáváte správný smér pro práci stran a odpovídáte p. Valachovi na jeho názor. Na stránce HzPD jsem se vyjádřil ve smyslu, že přímá demokracie předpokládá velice pečlivou informovanost pléna. P. Valach mi odpovédél, že kdo chce mít informace, tak si je najde sám. Což o to, informace si každý jisté najde sám, ale není lepší, aby dostal informace, které si sám prodiskutuje a bude védét přesnéji odkud fouká vítr?
To je myslím dobrá parketa - nediktovat, ale vést k samostatnému myšlení. Bohužel opakuji, je málo dobrých vedoucích osobností.
P.S.: v ksčm je asi tuhá kázeò, vždyť podívejte se jak kolem např. hodnostářù ksčm Praha 1 se nediskutuje, ale chodí se po špičkách. Chválím Vás za uveřejnéní článku p. Balína.

Nevím nicku Mikeši, kde jste vzal, že by nový řád začal zrušením pluralitní paramentní demokracie jak o tom tady píše náš Kalendarius.
Za prvé žádný Kalendarius jako účastník debaty na stránkách sds.cz nefiguruje a za druhé, nikdo z diskutujících nic takového, kromé Vás, nenavrhuje. Patří k oblíbeným podpásovým úderùm v debaté podsunout oponentovi názor, který nikdy nezastával a pak s ním tvrdé zúčtovat. Na takové podlé triky upozoròoval již Arthur Schopenhauer ve svém díle Spisovatelùm a čtenářùm.
Je jasné, že vyspélé obecenstvo tohoto serveru na néco tak notoricky profláknutého neskočí.
Ale z jiného soudku: Kapitalismus je v hlubokém rozporu s lidskou přirozeností, odcizuje človéku podstatnou část jeho osobnosti, jeho společenskost a takto je příčinou vétšiny morálné negativních jevù, které kolem sebe v narùstající míře pozorujeme, napsal filosof Milan Valach v dnešních BL.
No a když se opatrné rozhlédneme kolem sebe, tak bohužel spatříme bující morálné negativní jevy i na tomto serveru. Překrucováním stanovisek oponentù to začíná a ty konce již dobře známe, že Kocoure v botách? Zapálení Øíšského snému, Gliwice, Tonking Gulf, 11.září... Takže přátelé demokratického socialismu prosím pozor na takové pány a jejich plány.

Ano, je 100%né pravda, že "kapitalismus je v hlubokém rozporu s lidskou přirozeností, odcizuje človéku podstatnou část jeho osobnosti, jeho společenskost a takto je příčinou vétšiny morálné negativních jevù". Jenže po únoru 48 systém TAKY "odcizil človéku podstatnou část jeho osobnosti". A o tom na tomto místé mj. diskutujeme.

no jo, ale lidská přirozenost je liberální abstrakce - nic takového reálné není - přesnéjší je to klasické, že človék je tím, čím se stává. A odcizení je taky chápáno k této podstaté lidství.

Proti tvrzení, že človék je tím, čím se stává, v zásadé nic nemám. Toto tvrzení ovšem ponechává stranou rozdílnou úlohu genetických a environmentálních podmínek, takže se podle mne moc pro analýzu nehodí.

Mám Váš postoj chápat tak, že pro Vás človék NENÍ substrát, který mùže rùst ("stávat se") v rùzných podmínkách RÙZNÌ intenzivné?

vývojové vzato není človéčetství jako přirozené dané, nýbrž získavané. Tohle by bylo na dlouhou debatu z kulturní antropologie - spší jmi de o aplikaci civilizačního jádra človéčenství na XX. století a specielné na Únor.
Stalinská totalita bylo couvnutí od ldiského, civlizační deviací (nic objektivné nutného na vestupné dráze človéka) bolestnéjší o to víc, že ho vedla bývalá avandgarda.

A co má selhání politické avantgardy před 60 lety společného s námi, mladými komunisty? My se teï snažíme společné s odboráři zastavit pravicovou reformu veřejných financí a služeb. Co je na tom špatného?

nikdo nezkoumá zda jste mladý a zda jste členem KSM či KSŘM (jde o názroy, třeba buïte akvarista).
Jde o to zda se tu sleduje debata k Únoru a nebo ne. K debaté o politice odborù, která je jinde taky jste taky moc nepřispél. Ale zkuste to tam.
Tady šlo o Únor z rùzných levicových pohledù. Mimochodem názor zanívající občas z KSM, že diktaturou odstraníte soukromé vlastnictví se k nové avandgardé asi nepřidáte. Spíš k extremismu.

že by my Ludvík, jasné slunce ? My, levice zastavíme reformy. Ale v ulicích téžko přijdeš chlapče znásoben do mnoha postaviček jak na netu.
Máš-li názor na únor, na milicionáře v ulicích, na to, kde se to soudruhùm zvrtlo - sem s ním. Ne-li tak nechte řečí jak špatné placený náborář a diskuj tam, kde máš co říci

sbérateli rybek - nejde o tom kolik bylo kde milicionářù a kolik méli nábojù nebo který policajt skákal podle jakého stranického pokynu (to nechme profesionálním hisorikùm).
Já myslel ty rùzné levicové pohledy na Únor - jestliže ve stanovisku SDS je zmínén Únor jako neúspéšný pokus o socialismus, tak co dál - zkoušet "na blind" nové a nové pokusy ? Lidem se do nových deziluzí nebude chtít.
KSŘM s odkazem na zmobilizované davy říká, že mél Únor revoluční základ, který se néjak časem vytratil a socialismus byl ochuzen (?). ŘSSD zase mluví s dùrazem na zneužití moci o néčem jako o polopuči, ke kterému by se némélo moc hlásit.
Tohle zatím moc nevypadá na pole pro plodné debaty o nové socializující strategii. I když asi další revoluce neklepe na dveře - zobecòující závéry z téch nepovedených či nedotažených jsou snad nutné. Je to prubýřský kámen dùvéryhodnosti socialistù. Asi to nevydiskutují hned,a le asoò by neméli z tohoto tématu délat tabu.

Hlavné když tam příjdeš chlapče ty, pokud se tedy odtrhneš od rybiček.

co tu zase blbnete - kdo má kam přijít - to si dáváte nékde právé tady rande ? Nic proti 4% menšiné, ale jejich seznamka asi funguje líp jinde. A klidné při tom chovejte rybičky nebo lovte ryby, nebo si choïte úplné jinam. Ala tady je DISKUSE.
O únoru tady bylo řečeno ledacos (od vás nic) - specielní otázkou by byli nejen milice, ale i základy policejního státu, které už šly tehdy tušit. A jak pak strùjci tohoto molocha byli jím samým požírání (Rajcin, Barák aj.)
Samostanou otázkou, kde by méli přispét detailnéjší znalostí experti ŘSSD, je vývoj v tedhejší ŘSSD - Laušman to hrál na kompromis, demisi nedovolil podpesat, spurné ministry (např. Majera) vyménil a nakonec ho stejné sežralo menšinové Fielingerovské křídlo, aby zase to bylo pohlceno tzv. slučovacím sjezdem.

Únor 1948 nelze hodnotit jako izolovaný jev, ale v historickém kontextu boje utlačovaných proti utlačovatelùm. Již před ním však jeden filosof napsal - ten, kdo bojuje s příšerami si musí dát pozor, aby se sám nestal příšerou. A to je asi to hlavní poučení z krizového vývoje.

Ten historický kontext je co ? Že je všechno dovoleno ? Ten monopol moci se nedá okecat ničím, ani kontextem. On ten kontext totiž utvářel. Pokud řeknu, že šlo o spravedlivéjší režim, ale válka je válka a třísky prosté létají, tak v téhle logice se dává za pravdu i tém Mašínùm. Účel svétí prostředky, tak i tak, pravda jak se zrovna hodí, hlavné naše.
Jestli tohle je pro nékoho na levici hlavní poučení z toho co nastartoval Února, tak pékné dékuji. Takové relativizování už by bylo nejen o kabinetu kuriozit v posttotalitním museu, jako spíš o nepovedeném hororu v kiné bez divákù. Na plátné levné triky a hrané boje, které se míjejí normálním životem.Revoluční strana by méla mít ve véci prohraných revolucí vétší jasno.

Tak podrobnéjší úhel pohledu nabízí publikace na www.samospravnysocialismus.vyjimecny.cz
Ale myslím, že to hlavní poučení, aby si ten kdo bojuje s příšerami dával pozor, aby se sám nestal příšerou je sice hodné koncentrované ale platné.

vedle toho samosprávného Hellera se dá i www.sok.bz, k levici má blízko i néco z www.valencik.cz/marathon/, trochu tradiční, ale pomérné nedogmaticky diskutující je např. www.marxismuskonferenz.de aj.

Únor 1948? Byla to ukradená revoluce podobné jako v roce 1989, uvedl místopředseda KSŘM Jiří Dolejš. Komunisté odmítají tvrzení, že by v únoru šlo o mocenský puč. Šlo o ústavné provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanù.

To musí být blbost. Nevéřím tomu, že by marxista Dolejš vypustil z úst termín "ústavné provedená revoluce". To snad opravdu jen s témi uvozovkami.

odpracováno i za vás - korektní citace z nékterých vyjádření představitelù KSŘM a z jejího stanoviska k 60. výročí :
1) z médií 25.2. 2008 :
* M. Ransdorf
(Naše pravda, Ukradená revoluce) v článku píše : "Revoluce byla tém, kteří ji pomáhali k životu,ukradena". Toto přirovnání použil i pozdéji Dolejš (1.3.) v paralele na rok 1989 a v reakci na to, že stanovisko VV ÚV mùže být trstním činem podpory hnutí potlačující práva a svobody.
* J. Dolejš
(Hospodářské noviny, Komunisté budou pochodovat) v článku o chystané akci KSM na Palachové nám. je citován : "Únor neslavíme, KSM je samostatná".
(blog Aktualne.cz, 25.2. bez emocí) zde cituje P. Tigrida : "Šlo o legální převzetí moci specielními prostředky" a pokud jde o vznik milicí, zatýkání opozice atp., tak požaduje : "Co nejobjektivnéjší pohled na dříve tabuizovaná témata".
*V. Filip
(Haló noviny, Pokus o puč jediné ze strany téch co podali demisi) v rozhovoru říká "Únor je vítézstvím lidí, kteří chtéli společnost, kde všichni jsou si rovni", také zde cituje P. Tigrida : "Øádné zvolený prezident potvrdil ve shodé s ústavou novou vládu... zajistil tak mezinárodní legitimitu nového režimu"
b) pozdéjší reakce
* v stanovisku VV UV KSŘM se "hlásí k revolučnímu ZÁKLADU Února 1948", odmítá myšlenku pouhého puče, ale současné připomíná "nedostatky i tragické deformace"a potřebu "objektivní historické analýzy".
Tedy žádná podpora tzv. totalitního režimu ani myšlenka ústavní (legální) revoluce, pouze dùraz na ústavnost řešení vládní krize a přesvédčení o revolučním základu tehdejšího společenského pohybu.
Pravda, u Filipa je to vyjádření o "vítézství", ale tahle úlitba konzervativnímu stranickému křídlu nepřekračuje obvyklou obojetnou taktiku KSŘM - v citovaném rozhovoru VF pak opatrné dodává lítost nad tím, že vývoj šel po únorovém "vítézství" jinam.
Závér : přístup KSŘM k Únoru je

pro E.T. - vypadl Vám konec textu.

Za citace díky, ale mné nešlo především o slovo "ústavné", ale o slovo "revoluce". Ústavnost 25. února já nijak nezpochybòuji, mám opravdu námitku proti té "revoluci".

tohle není jenom o teoretickém sporu, ale i o praktické politické véci - ŘSSD totiž na základé letošního stanoviska KSŘM k Únoru tvrdí, že Bohumín musí být zachován. I ty rùzné pitominky s trestními podáními.
A co trápí ŘSSD - pučistické manýry Gottwalda s Noskem, Slánským a NKVD za zády a nebo neúspéch revolučního pokusu ? Od neúspéchu a chyb bývalého režimu se dnešní komunisté distancují, od revoluce jako revoluční strana téžko.
Vážený M.N. možná umí únor vymezit jako polopuč s pùvodné revolučními základy a totalitné monopolizující koncovkou. Já tak snadné délení udélat neumím.
Ono jedno souvisí s druhým - revoluce a legalita. Zména která nepřidá na demokracii a emancipaci vlastné ani revoluce být nemùže. Francouzská evoluce i s jakoníským teroem je revolucí. Revoluce není jen pár dní přebírání moci - viz pojem legální revoluce není jen o procedurálních ústavních otázkách.
Zpét k teorii - dnešním pohledem by spory bolševikù před stol tey s tzv. legálními marxisty (Pert Struve, Nikolaj Berdajev) vypadali jinak. Základy rozvinutého právního státu a občanské společnosti totiž překračují společenské formace - tedy ono civilizované všelidské, diskutované m.j. v bobách glasnosti jako kontrapunkt stalinského boje třídy proti třídé.

Polopuč je hezký termín :-))) Ale asi se moc neujme. Ale teï vážné - neznám dobrou odpovéï, snadnéji se však odhalují ty špatné.

Ano, to je typický styl SDS pod Vaším vedením. Dobře víte ješté ze základních kurzù propagandy, že pPřesvédčování je mnohem účinnéjší a dùvéryhodnéjší, když místo podpory našeho tvrzení ničíme eventuální protitvrzení
Velkolepá likvidace protitvrzení se odborné nazývá "refutivní obranou" a je skutečné mnohem účinnéjší a efektnéjší než argumentace, neboli "suportivní obrana".
Velmi účinné je to ve védé - "jak néco není", to ví každý. Není složité rozdupat jakoukoli teorii, tezi, argumentaci, neboť jakákoli teorie, teze, argumentace je zjednodušením. Složitéjší je přinést vlastní kùži na trh a odvážit se vyslovit "jak to tedy je". Tím se každý stane snadno zranitelný. Proto také chybí SDS néjaký konkrétní volební program.

jdi do háje a nečti furt ty BISácký brožùrky. Radši se nauč diskutovat k véci a nepindat, ty teoretiku.

spor s tzv. legálními marxisty nebyl až tolik o legalité převzetí politické moci (probíhal v období cca 1895-1910) ale o hodnocení politické ekonomie.Oni totiž ti legální marxisté byli spíše radikální demokraté a kritizovali hloupý romantismus slavjanofilního narodnictví. Pouhým pohledem do déjin enomických učení zjistíte, že :
Petr Struve (1870-1944) byl Leninem označován za jidáše, ale jeho názory na ruskou ekonomiku či roli inteligence se jen vymykali tomu co Plechanov s Uljanovem považovali za marxistické. Ostatné skončil v emigraci.
Stejné tak se dostal na čerbnou listinu dogmatikù jiný ruský intelektuál a ekonom, Michail Tugan - Baranovskij (1865-1919), co se vénoval teori prùmyslových krizí a tržní ekonomice přelomu XIX. a XX. století.
K únoru to má přímý vztah snad jen ten, že už tehdy kioncem XIX, století byli bolševici pékné nesnášenliví vùči jiným názorùm. O revoluci, ale "v srdcích" spíš ten pozdéjší křestanský filosof Berdajev.